Valentine day is my WORST day but i still HIM

11. října 2015 v 15:04 | Sumiya
Po dlouhé době! Po opravdu, opravdu hodně dlouhé době! Je tady jednorázová povídka! Hurááá! Sumiya-chan to dokáže! Umí napsat jednorázovku (která je kurevsky dlouhá xD)
No, jediné, co k povídce můžu říct.... NECHTE MĚ ŽÍT! Tento pár je velmi neobvyklý, ale jak je už známo, jsem přece všeho schopná ^^ a pár je Oikawa X Sugawara

Zavibroval telefon, a on se pro něj neochotně natáhl, a típl ho. Chvilku ještě ležel v posteli, ale pak vylezl. Převlékl se, připravil si tašku do školy, a vyrazil do kuchyně. "Dobré ráno, Koshi." Pozdravila ho jeho mamka. "Dobré." Usmál se na ni, a usedl ke stolu. V klidu snědl snídani, a pak vyrazil do školy. "Nezapomeň si šálu!" Volala za ním. "Ano, ano. Vždyť už ji mám." Zasmál se, a zaklapl dveře. Přitáhl si šálu víc ke krku, a dal se do kroku. Nerad by přišel pozdě. Z kapsy kabátu si vytáhl štítky ke klíčům, a začal si je pročítat, jestli je má všechny. "Hoo! Suga-san!!" Ozvalo se za ním, a tak se otočil. "Ah, Tanaka." Usmál se na něj. Úsměv mu oplatil. Sugawara se zadíval na Tanaku, a řekl:
"Od kdy nosíš čepici?"
"Není to jedno?" A s těmito slovy se vydali do školy.

Klikal do telefonu, a odepisoval svému příteli. "Oikawa-san, vnímáš mě?" Na to se jenom usmál, a kývl. "Hah," Povzdechl si Hanamaki, a položil na stůl hnědo černé desky. "Tohle ti posílá učitel. A taky, jestli se můžu zeptat. S kým si to pořád píšeš?" Pohlédl na Oikawu zvědavě, a čekal, jestli mu odpoví. "Ále, jenom si píšu s přítelem." Povzdechl si Oikawa, telefon položil, a podepřel si bradu. "Že si nedáš pokoj…" Povzdechl si Hanamaki, a odešel do své třídy. Ještě než odešel, otočil se, a prohlásil: "Hlavně mu nevyrvi srdce z hrudi!" A odešel. "Heh?" Zamrkal udiveně Oikawa.

"Tak co? Jak ti dopadl test z moderní japonštiny, Daichi?" Optal se Sugawara, když šli spolu do knihovny. "Dopadl celkem dobře, a co tobě?" Optal se na oplátku. "Taky dobrý." Usmál se. Daichi se podíval, kolik je hodin, a zhrozil se. "Omluv mě, už musim jít. Do knihovny si spolu zajdeme někdy jindy, měj se!" Zamával mu, a byl pryč. Sugawara chvilku stál, ale pak se vydal do knihovny, kde si vybral pár knížek. Usedl, a vytáhl telefon. "NOVÁ ZPRÁVA" Zablikalo na něj. Otevřel obálku, a usmál se nad tím, co mu poslal. "Hlavně mu nevyrvi srdce z hrudi! No chápeš to?" Rychle mu odepsal. "No já jo." A uklidil telefon zpátky do kapsy. Zhluboka se nadechl, vytáhl sešity a pero, a začal si vyplňovat otázky z historie.
Po dvou hodinách měl hotovo, a tak se protáhl, jelikož byl celý dřevěný z té jedné polohy. Podíval se na hodiny, a pak se zahleděl ven. Co asi… dělá… Pomyslel si.

Pohlédl z okna ven, a zatajil dech. Začalo sněžit…. Pomyslel si Oikawa. Dodělal svou práci, a šel ji odevzdat učitelce. Pak si sedl do své lavice, a koukal zase ven z okna, dokud nezazvonilo na konec vyučování.

Vyšel ven ze školy, a všiml si, že sněží. Natáhl ruku, a pár vloček mu dopadlo do ruky, kdy se hned rozpustili. Pomalým krokem se vydal podél silnice do města. Když došel na kraj centra, zahlédl jeden pár, jak se spolu hezky baví. Povzdechl si. No jo no. Je 14. Února, tím pádem Valentýn… a já jsem zase sám… Pomyslel si. Pomalým krokem šel pořád dál a dál, ani nezastavoval, prostě šel, aby byl co nejdřív pryč z centra obchodů, kde se to muckajícími se páry jen hemžilo. Nakonec se zastavil, a zahleděl se na oblohu, ze které padalo více a více sněhových vloček. Když mu začala být zima, dal se znovu do kroku. Přitáhl si šálu víc k bradě, a povzdechl si. Chybí mi… Pomyslel si smutně. Šel ještě nějakou chvíli. Nakonec došel tam, kam chtěl. Nádraží. Vytáhl si kartu, a projel s ní okolo čidla, aby mohl jít dál. Když prošel bránou, podíval se, v kolik jede autobus. Když si to zjistil, vytáhl telefon, a smutně se zahleděl do displeje. Oči se mu zalily slzami. Když v tom mu najednou telefon zavibroval, a na displeji zářilo jeho jméno.

Snažil se mu dovolat, a přitom si balil věci do tašky. Když se mu konečně podařilo se mu dovolat, byl už oblečený, a připravený vyrazit. "A proč?… to je mi jasné…" Zasmál se. "… moc se na tebe těším." Řekl Oikawa, a o Sugawaru dostalo až tak, že se mu po tvářích začali téct slzy. "Mám tě rád…" Řekl do telefonu. V Oikawovi trhlo. Chvíli stál bez hnutí, a pak se dal do běhu. "Kde jsi… CO se stalo? Ublížil ti někdo?" Sypal na něj. Sugawara jenom zamumlal: "Nádraží." Zavzlykal, a setřel si slzy. "Máš mě rád?" Optal se Oikawi. "Cože?" Zašeptal překvapeně. Z druhé strany se nic neozývalo. "…miluju tě!!" Vykřikl do telefonu, a típl to. Sugawara zůstal stát s telefonem u ucha. Slyšel jenom, jak je telefon na druhé straně hluchý. Zakryl si ústa hřbetem ruky, a telefon pevně stiskl. Díky tomu mu z ruky vyklouzl, a dopadl na zem. Sugawara se pro něj ohnul, a sebral ho. Sedl si na bobek, hlavu zabořil do kolen, a začal brečet. Proč…? Pomyslel si. Najednou se ozvali supavé kroky, které ze zadu mířili za Sugawarou. "Sugawara!!!" Vyjekl Oikawa, a přesně před ním se zastavil, aby se mohl vydýchat. Sugawara na něj pohlédl uplakaným pohledem. Oikawa pustil svou tašku, sundal si svůj kabát, a přehodil ho přes Sugawarovi ramena. "Není ti zima? Akorát nastydneš." S tímto ho pohladil po vlasech, a pomohl se mu postavit. Sebral svou tašku, Sugawaru objal okolo ramen, a spolu pomalu šli na zastávku. Sugawara se najednou zastavil, čímž Oikawu překvapil. "Je…" Začal Sugawara. "…Svatý Valentýn." A sklopil hlavu. "A proč jsi tak smutný?" Optal se ho Oikawa, a pohladil ho po tváři. "Protože tě miluju…" Zašeptal. "… a jsem sám." S tímto si setřel slzy z tváře. Oikawa na něj překvapeně hleděl, ale potom po něm skočil, až mu z ramen spadl kabát. Pevně ho svíral, a tiskl si ho k sobě. "Taky tě miluju…" Zašeptal mu do ucha. "A nejsi sám, jsi se mnou…" Dodal. To Sugawaru dojalo, a začal znovu plakat. Nakonec taky objal Oikawu, a začal mu vzlykat do ramene. "Nikdy bych tě nenechal samotného…" Řekl Oikawa smutně, ale zároveň povzbudivě. "Promiň…" Zavzlykal Suga. Když se uklidnili, Oikawa si zase oblékl kabát, a spolu si šli sednout na zastávku. Široko daleko nikdo jiný, kromě nich nebyl, což Sugu trochu děsilo. "Co budeme dělat? Autobus jede až za půl hodiny." Pohlédl Suga na Oikawu. "Co já vim." Řekl optimisticky Oikawa, a usmál se. Na to jenom Suga nafoukl tváře, které byli dost zarudlé od mrazu, a Oikawovo začínající roupy mu v tom taky moc nepomáhali. "Ale co. Půjdeme potom ke mně? Když už je ten Valentýn…" Usmál se Oikawa, a štípl Sugu do tváře. "Proč ne…" Zamumlal Suga, a zahleděl se do Oikawovi tváře. Ten se jenom blbě usmíval, jako vždycky. Až teď si začal Sugawara uvědomovat, co že mu vlastně všechno ve svém stavu řekl… zděsil se, a zrudl ještě víc. "Copak? Proč se tak červenáš?" Popíchl ho dráždivě Oikawa. "U-um… n-no… m-miluju tě…" Zamumlal. Cítil se tak trapně. "Já tebe taky." Usmál se Oikawa.
Povídali si spolu tak dlouho, dokud nepřijel autobus, a oni nenastoupili. Sedli si hned do předu. Oikawa Sugawaru přímo nastrkal k oknu, a pak mu zatarasil cestu tím, že se k němu na maximum natiskl. "O-odsuň se trošku…" Zamumlal Sugawara, a pokusil se ho od sebe trochu odstrčit, ale však marně. Jeho gesto mělo spíš opačný účinek, a Oikawa se na něj akorát víc tiskl. Nakonec to Suga vzdal, a, i když nechtěl, nechal se jím něžně hladit. "Nech toho…" Zašeptal, a odstrčil jeho ruku. "proč?" Optal se Oikawa, a dělal andílka. "Protože jsme v autobuse." Oplatil mu, a usmál se. Oikawa tedy přestal, a jenom si opřel hlavu o jeho rameno. V tom autobus zastavil, a oba dva chlapci vystoupili. Oikawa hned chytl Sugu za ruku, a přitom se přiblble usmíval. "Tak jdem?" Suga přikývl, a spolu vyrazili. Netrvalo moc dlouho, a byli před jeho bytem. Oikawa ho pozval dál, a zavřel dveře. Oba dva se zuli, a Oikawa zavedl Sugu do svého pokoje. "Máš to tu hezké…" Zamumlal s údivem Suga. "Opravdu?" Udivil se Oikawa. Suga se usmál, a přikývl. "Chceš něco k pití?" Jenom kývl. "Tak se zatím posaď na postel." Pobídl ho, a až když si sedl, odešel do kuchyně. Suga se mezitím pokoji, a zjišťoval, co všechno tu má. Povzdechl si, a natáhl se. "Hmm… hezky to tady voní…" Zašeptal. Protáhl se, a převalil se na bok. V tu chvíli dovnitř vešel Oikawa. "Pohodlný?" Optal se Oikawa s úsměvem. Suga se ho lekl, a spadl z postele. "Auu!!!" Zahučel bolestně, "jsi v pořádku?!" Vyjekl Oikawa, a hned mu pomohl. "Jo, jsem v poho. Jenom jsem se lekl." Zavrtěl hlavou. Znovu se posadil, a když to Oikawa nečekal, objal ho okolo pasu. Zabořil mu nos do břicha, a zhluboka se nadechl. "Všechno tady po tobě hezky voní…" Zamumlal, a zčervenal. Oikawu to celkem překvapilo, ale lhal by, kdyby řekl, že je mu to nepříjemné. Pousmál se, a prohrábl mu vlasy. "Byl jsi hodně opuštěný…?" Optal se ho. Suga se na něj podíval, a nahodil výraz štěněte. V tu chvíli se v Oikawovi zlomilo sebeovládání, a Sugu v rychlosti povalil na postel. Nebránil se. Natáhl k Oikawovi ruce, a chtěl ho obejmout, ale chytl mu je nad hlavou. Sugu to trochu překvapilo, ale o nic se nepokusil, protože věděl, že proti němu nemá šanci. Oikawa se nahnul k jeho tváři, a dravě ho políbil na rty. Suga celý zrudl, a pokusil se mu vytrhnout ruce. Oikawa mu ruce nakonec pustil, a nechal ho, ať ho obejme okolo krku. Oikawa se usmál do polibku, a zajel rukama pod jeho košili, až sebou Suga cukl, jak se lekl jeho studených prstů, které přejížděli po jeho břiše a hrudníku. Oikawa se od něj odtáhl, a zahleděl se mu do očí. "Přijmi to jako omluvu…" Zašeptal, a přisál se mu ke krku. Suga překvapením vyjekl, a znovu nabíral červeň do tváří. Oikawa se posunul níž, a sundal mu košili. Pokračoval přes bříško, až k lemu kalhot, kde se zastavil. Začal si hrát se zapínáním, a když ho to po chvilce přestalo bavit, sundal je. Uchopil jeho nohu, a políbil ho na kotník. Potom se polibky vydal výš, a když dorazil až skoro nahoru, přisál se mu na vnitřní stranu stehna. Vytvořil mu tam značku, nad kterou se usmál, a pomyslel si, že už mu nic nebrání v pokračování. Jazykem se vydal až k jeho přirození, které olízl přes spodní prádlo. Suga se prohnu v zádech, a hlasitě zasténal. Hned si zakryl pusu rukama, a v hlavě se mu vynořili vzpomínky. Aaah, co když nás zase nachytají jeho rodiče~? Pomyslel si Suga, a svraštil obočí. A však nad tím moc dlouho přemýšlet nemohl, protože Oikawa do něj zasunul hned dva prsty. "T-To…bolí…" Zakňučel bolestně Suga. "Promiň…" Zašeptal omluvně Oikawa, a pokračoval s připravováním. Chvilku trvalo, než si Sugu připravil, ale on sám by do něj už před 5 minutami vnikl, kdyby ho neměl tak rád. "U-Už… v-vnikni…" Jediné, co stačil Suga říct. To jediné slovo stačilo jako signál k tomu, že už může. Oikawa si rychle rozepl kalhoty, a vnikl do něj. Místností se rozeznělo dvojité, slastné zasténání. "Aah…tohle… mi chybělo…." Zašeptal Oikawa, a hned na to si položil Sugovu pravou nohu na rameno. Pomalu se začal pohybovat v úzkém nitru svého protějšku, a oba si to náramně užívali. Oikawa měl slastí přivřené oči, a vychutnával si to. Po nějaké době, co si oba dva zvykli, se začal Oikawa pomalu pohybovat. "V-Víc…" Zasténal Suga. Oikawa mu vyhověl, a zrychlil své přírazy oproti jeho tělu. To už Suga nevydržel, a vyvrcholil. Pár okamžiků po něm se udělal i Oikawa. Vystoupil z něj, a převalil se vedle. Oba dva vydýchávali doznívající orgasmus, a přitom se k sobě tiskli. "T-Teď si nejsem jistý…. Jestli budu schopný dojít vůbec domů…" Řekl Suga, a pohlédl na Oikawu, který ho hladil ve vlasech. "Hmm, a kdo říká, že půjdeš domů?" Zasmál se ďábelsky, a obkročmo si na něj sedl. "N-ne… dvakrát za sebou ne~!" Kroutil se. "Ale ano…" Kýval Oikawa, a vrhl se na něj. "Nesnáším Svatý Valentýn~~~!!!!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 11. října 2015 v 15:12 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :) moc díky!! :)
(podmínka je přihlášení na facebook)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama