Spojeni Hrou, Spojeni Srdcem VI

10. října 2015 v 15:59 | Sumiya |  Spojeni Hrou, Spojeni Srdcem
Dokopala jsem se k tomu, dopsat to, a přepsat to! Konečeně! Myslela jsem, že to nikdy nedodělám ^^

Kageyama

Sklopil jsem hlavu, a potichu se rozbrečel. "N-notak, nebreč." Zašeptal Iwaizumi-san, a pohladil mě po vlasech. "Nemusíš se bát." Zvedl jsem k němu hlavu, a trochu sebou cukl, když jsem zjistil, jak je blízko. "Já už nechci…" Zašeptal jsem, když jsem se mu zpříma koukal do očí. "Nikdo tě nenutí, abys odsuď odešel, můžeš tu zůstat přes prázdniny." V očích mi zahořeli plamínky naděje. "O-Opravdu?" Pohlédl jsem mu do tváře. Jenom s úsměvem kývl. Dál jsem nic neříkal, a nechal se vyndat z vany. I když jsem vyšší než Iwaizumi-san, teďka jsem si připadal hrozně malý. Zčervenal jsem, když mě sušil… a-ale to je snad normální, ne? S-stydim se… Pomyslel jsem si, a radši si zakryl obličej rukama. Zaslechl jsem uchechtnutí, které Iwaizumi-san neudržel, čímž mě trochu ranil. Povzdechl jsem si, a když mě Iwaizumi-san i oblékl, zkusil jsem udělat krok, ale podlomili se mi kolena, a já se "vší radostí" spadl přímo na Iwaizumiho, který stál přede mnou. Nějak jsem nevnímal svět, a dál se válel po Iwaizumim. "Jsi v pořádku?" Ozvalo se pode mnou, až jsem sebou cukl, a žuchl vedle něj. "Auu!" Zavyl jsem, a převalil se na břicho. "Haah, tohle se bude hojit dlouho…" povzdechl jsem si. "A co přesně? Tvá psychika, a nebo… něco jiného?" Nahnul se ke mně, a pohlédl mi přímo do tváře, jelikož jsem měl hlavu na položenou na stranu. "Co tím 'Něco jiného' myslíš?" Nechápal jsem. Jenom se usmál, a rukou mě pohladil po zadku. "C-co to..?!" Vyjekl jsem. "Myslel jsem tvé krásné pozadí, Kageyama." Přitom se usmíval… hmmmm… ha! Usmíval se jako Oikawa, když mi to udělal poprvé… Do prkna! "U-um… a-aha…" Zabručel jsem celý rudý. Než jsem se naděl, byl jsem v posteli přikrytý dekou.
"Chceš něco k pití?"
"Ne…" Zamumlal jsem. Iwaizumi-san se usmál, a odešel pryč z místnosti. Povzdechl jsem si, a zahleděl se do bílého stropu, který mi najednou připadal hrozně "zajímavý". Znovu jsem si povzdechl, a pohlédl ke dveřím, jelikož se otevřeli. K mému překvapení, tam stál Oikawa-san, a v rukou měl nějaký tác s věcmi. "T-Tobio-chan~!" Vyjekl, tác položil na noční stolek, a hned, jak učinil, objal mě okolo krku. "O-Oikawa…san…" Zašeptal jsem, a taky ho objal. "jsem rád, že jsi v pořádku…!" Zavzlykal mi do ramene. "Cítíš se dobře?" Pohlédl mi do tváře, a usmál se. Musel jsem mít rudé tváře, protože se Oikawa začal culit jako malé dítě, které dostalo bonbón. "Hm…" Zabručel jsem, a pokusil se zapomenout na ten ohavný zážitek s Dateko, který mě připravil o mou důstojnost. Vím, že se vrátí. Sami mi to škodolibě řekli do očí. Po tvářích mi začali téct slzy. Odstrčil jsem Oikawu, a přehodil si přes hlavu deku. "H-Heh? Tobio-chan?"

Oikawa

Zaskočil mě, když mě odstrčil. Chtěl jsem z něj sundat deku, ale zaslechl jsem vzlyky, tak jsem ho nechal být, a šel si sednout na židli ke stolu. Zavibroval mi telefon, a hle! Daichi…
"Co?" Zamručel jsem.
"Co jsi udělal Kageyamovi?!"
"Nic jsem mu neudělal…."
"Takže živý? Zdravý?"
"Jo… a proč vlastně voláš?"
"Kvůli tomu soustředění."
"Aha… V kolik, kdy, kde?"
"V pondělí 24. června, v 10 hodin ráno. Před Aobu Joshai dojede autobus."
"Fajn. A Tobio-chan bude čekat se mnou, zatím." A típl jsem to. Pravděpodobně chtěl něco namítnout, ale na to čas opravdu nemám. Ozvalo se nějaké zašustění, ale pozornost jsem tomu nevěnoval. "Oikawa-san…" Zašeptal Tobio-chan, a hned potom se ozvala rána a zaúpění. Hned jsem se otočil, a strnul v pohybu. "Tobio…chan?" Zašeptal jsem, a pozoroval ho, jak se ke mně snaží dostat. Ihned jsem se vzpamatoval, a rychle mu pomohl. Když se mi podařilo ho dostat zpátky do postele, stáhl mě sebou. V tu chvíli dovnitř vešel Iwa-chan, a koukal na mě jako na pedofila. "Co to děláš?" Optal se Iwa-chan, celkem klidně. "Ha, n-nic!" Dostal jsem ze sebe, a pokusil se nějakým způsobem vylézt z postele. Jenže Tobio-chan mi to nedovolil, a spíš si mě k sobě víc přitiskl. Iwa-chan si smířlivě povzdechl, a sedl si na postel. Chvilku seděl, a vypadal, že přemýšlí. Najednou mi vrazil pohlavek. "Au! To bylo za co?!" Vyjekl jsem. "Za to, že jsi mi celou dobu lhal!" Vykřikl, až sme sebou s Tobiem cukli. "O čem to mluvíš?" Nechápal jsem. "Proč si mi neřekl, že už někoho máš?! Místo toho mi lámeš srdce na kusy, ty zavšivenče!" Vykřikl, a skoro se rozbrečel. "Ty někoho máš?" Řekl Tobio, a pohlédl na mě tázavým pohledem. Ježiši! Tohle je zakletý trojúhelník! Já miluju oba dva, a ti dva… ti se milují navzájem, a do toho táhnou i mě! "N-No, ne, nemám. Koho bych asi tak mohl mít…" Zašeptal jsem potichu.
"Koho?! Vždyť holky po tobě letí!"
"Jenže já nejsem na holky, ty troubo! Copak ti to nedošlo, Tobio-chan?" Myslíš si, že když jsem ti to dělal, a přitom ti šeptal ty něžná slůvka, byla jenom hra?" Zahleděl jsem se mu do očí. "J-já… nevim." Zakoktal. "Vy dva?!" Vyjekl Iwa-chan. "jo, už od nižší střední…" Zamumlal Tobio. "No to mě kopni…" Zalapal po dechu, a padl Tobiovi do klína. "Tohle není dobrý…" Zakroutil jsem hlavou.

Iwaizumi

"To vim taky! Co budem dělat?" Okřikl jsem ho, a přitom se ho zeptal. "Co já vim! Žít ve třech?" Pohlédl na mě. "Ve třech? Jako ty, já, a Kageyama?" Postupně jsem na každého ukázal. Odpovědí mi bylo sborové "Ano!" Povzdechl jsem si. "Ach jo!" A vy s tím jako chcete žít?" Jenom zase přikývli. "Fajn…" Zašeptal jsem. Obou dvoum se rozzářili oči, a Oikawa, následně i Kageyama po mě skočili. "Dobře! Dobře! Je skvělé, že jste šťastní! Ale co takhle jít se najíst?" Navrhl jsem. Oba dva přikývli. Vstal jsem, a vzal Kageyamu do náruče. Pohlédl jsem na Oikawu, a ten díky mému pohledu ani nekomentoval, že je Kageyama rudý jako rajče. Vydali jsme se do kuchyně. Když jsme tam došli, zastavili jsme se, a pohlédli na Kageyamu. "Ty, Tobio-chan, umíš vařit?" Optal se Oikawa s nadějí v hlase. "Um, no… jo, vařit umím, proč?" Vy neumíte vařit?" Tak teď nám vrazil kudlu do zad. "No… popravdě? Ne." Řekl jsem. "Takže… uvařil bys?" Kageyama jen kývl. Opatrně jsem ho položil na zem, ale hned, jak se stalo, se mu podlomili kolena. "N-No… asi bude muset být jeden z vás se mnou, a pomáhat mi." Pohlédl na nás. "Můžu já?" Usmál se Oikawa, a přitom mával prstíkem sem a tam. "Klidně." Pokrčil jsem rameny, a Kageyamu mu strčil. "Můžeš si jít sednout do obýváku, jestli tu nechceš být." Řekl Oikawa. Jenom jsem kývl, a odešel do obývacího pokoje.

O dvě hodiny později

Kageyama

"No, myslím, že je to hotové..." Řekl jsem, Oikawa-san na to koukal s jiskřičkami v očích. "Asi bychom měli jít za Iwa-chanem…" Zašeptal. Kývl jsem, a než jsem se naděl, byl jsem v Oikawově náruči. "Vem tu misku." A přikrčil se tak, abych mohl vzít misku s kuřecím salátem. Potom přešel do obýváku, kde mě něžně položil na pohovku vedle Iwaizumiho, a on sám si sedl vedle mě. Tak, a teď, sedim mezi svými senpaii, a červenám se jako rak! Zatřepal jsem hlavou, a misku si položil do klína. Iwaizumi-san si vzal jako první, a hned, jak to strčil do pusy, skoro se rozpustil. "Mmmm, Kageyama, kde ses naučil takhle dobře vařit?" Optal se mě, a usmál se. "Já nevim." Pokrčil jsem rameny. "Chceš taky?" A nabídl jsem Oikawovi-san. Kývl a ochutnal. Hned se ke mně začal lísat, a libovat si, jak je to dobré, a že zemně bude skvělá manželka…. "Počkat! Manželka?" Pohlédl jsem na Oikawu, a následně na Iwaizumiho-san. "Hm, jo, manželka." Kývl Iwaizumi-san. "A proč sakra já?!" Vyjekl jsem celý rudý. "Protože budeš ten 'dole', a navíc, na rozdíl od nás, umíš dobře a chutně vařit." Osvětlil mi Oikawa-san. Nad tím jsem zrudl ještě víc. T-to jako mluví… o s-s-sexu?! Nad touto věcí přemýšlet nechci! Zakřičel jsem na sebe, a zabořil hlavu do Iwaizumiho ramene. "E-Eh, Jsi v pořádku?" Optal se Iwaizumi celkem starostlivě. V tu chvíli jsem si uvědomil, co že to dělám. "J-jo! Jsem!" Vyjekl jsem, misku strčil do Oikawovích rukou, a natáhl se na Iwaizumiho klín. "Neptejte se mě…" Zakňučel jsem.

Oikawa

Chvilku jsem blbě koukal, a potom se usmál. "Yoo, a Iwa-chan, to soustředění je v pondělí." Řekl jsem, a v tu chvíli Tobio-chan ožil. "Cože?! To už?!" Vyjekl. Jenom jsem kývl. Z toho se Tobio-chan zase složil do Iwa-chanova klína. "Neboj, už jsem ti to domluvil, a nemusíš jít až ke Karasunu." Nad tím si jenom zlomeně povzdechl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama