Hatsukoi |Kapitola 4.|

9. října 2015 v 18:31 | Sumiya & Shiko-chan |  Hatsukoi
Takže~ s Shiko-chan sme se rozhodli, že sepokusíme zveřejňovat dvakrát týdně. Opravdu Vám nic neslibujeme, ale pokusíme se to dodržet ^^

Ráno

Yuki

Když jsem se probudil, ležel jsem už v posteli. Rychle jsem si sedl a rozhlížel se po Tooruovi, ale ten nikde. Sklopil jsem hlavu a díky tomu jsem zahlédl tašku s dobrůtkami co mi Tooru přinesl, tak jsem začal mlsat a přemýšlel jsem nad Tooruem a tím vším co se stalo. Proč nad ním zase přemýšlím…? Mám v hlavě jen jeho... Ale proč? Mám milión otázek, ale žádnou odpověď. Zasekl jsem se, a znovu se ohlédl. Počkat… já… tu jsem… dám. Položil jsem sladkosti zpět do tašky, která ležela na zemi, a přikrčil nohy a zabořil do nich hlavu…. Chtělo se mi brečet… Nemám rád samotu… I když v životě jsem byl vždycky sám… Jediný co mi od toho pomáhalo, byla hudba v mobilu... Počkat .. kde mám ... Tooru !!! Já si říkal že mi ten mobil nevrátil , ale nevěděl jsem, jestli si to dobře pamatuju ... Chjo .. Raději ani nechci vědět, co na něm dělá…

Tooru

Otevřel jsem rozespale oči, a vstal. "Umm, kolik je?" Zašeptal jsem do vzduchu, a podíval se do telefonu, který ležel na stole. "9:30….Haaaa, asi půjdu za Yukim, stejně, škola není..." Zamumlal jsem, rychle se převlékl, a zase vyskočil oknem. Cestou jsem si koupil cigarety, jelikož jsem dost nervózní, sám nevim proč. To je jedno, už se těšim, až uvidím Yukiho. "Hah." Povzdechl jsem si, a zastavil se před nemocnicí. Típl jsem cigaretu, a vešel dovnitř. "Dobrý den." Pozdravil jsem recepční.
"Dobrý den. Přejete si?"
"Jdu za Yukim Miyatem."
"Pokoj č. 105, v prvním patře, ještě něco?"
"Ne, děkuji." A odešel jsem. Chvilku jsem bloudil, ale nakonec ho našel. Nejdřív jsem slušně zaklepal, a pak teprve vešel. "Ahoj Yuki. Nerušim tě?"

Yuki

Najednou někdo vešel dovnitř… Trochu jsem zvedl hlavu, aby mi nebylo vidět do obličeje… Ha! To je Tooru ! Jak mile jsem ho uviděl zvedl jsem hlavu úplně, ale to jsem neměl dělat… Jakmile jsem ji zvedl, ztekla mi po tváři slza, a já nehybně seděl a hleděl na Toorua co udělá.
Tooru
"Yuki…" Zašeptal jsem, a přešel k němu. "Pročpak pláčeš, Hm?" Optal jsem se, a přisedl si k němu. Hřbetem ruky jsem mu setřel slzu ze tváře, a když se na mě podíval, políbil jsem ho. Nebránil se. Spíš naopak. Objal mě okolo krku, a po chvilce začal dokonce nejistě oplácet polibky, které jsem mu věnoval.

Yuki

Když mě Tooru políbil, přemýšlel jsem, jestli mu to mám oplácet… a nakonec jsem mu je oplatil. Po chvilce jsem se od něj odlepil. "Děkuju Tooru, jsem rád, že jsi přišel," Pak jsem sklopil hlavu. "Bál jsem se, že nepřijdeš… že mě tu necháš samotného…" A objal jsem ho a zmáčkl… Cítil jsem, že na mě civí, bylo to sice nepříjemné, ale taky mi to bylo celkem jedno. "Tooru, j-já tě… mám asi .... r-r.." Nedokážu to doříct… Co mám dělat?!?

Tooru

"Ty mě máš co?" Zašeptal jsem. Vím, co chtěl říct…. "Jestli to nedokážeš říct, nemusíš to říkat. Chápu tvé obavy." Pousměju se. "Proč bych tě opouštěl….. Mám tě rád….přímo tě miluju…Yuki…" Řekl jsem zřetelně nahlas, a víc si ho k sobě přitiskl.

Yuki

Chvilku jsem koukal do prázdna. A pak jsem ho políbil, ale jen krátce a rychle ho objal okolo krku, a zašeptal hodně potichu. "Já tě nemám rád." Cítil jsem, jak sebou škubl. Narovnal jsem se, ale do očí jsem se mu koukat nedokázal, tak jsem sklopil hlavu. "Já tě nemám rád, a ani tě mít rád nemůžu...." Slyšel jsem, jak potichu řekl "proč" Tak jsem rychle řekl. " Já tě nemám rád, já tě m-miluju." A rychle jsem ho objal okolo krku. "Promiň že jsem to řekl takhle... Nedokázal bych to říct rovnou jako ty. Není to pro mě tak lehký." Pošeptal jsem mu do ucha a usmál se. A přitiskl jsem se na něj celým tělem.

Tooru

Trochu mě ranilo to, jak řekl, že mě nemá rád. Ale hned, jak dodal, že mě miluje, moje srdce mi radostí zaplesalo. "Jsem rád, že to cítíš stejně, Yuki." Zašeptal jsem. "Ježiši! Jsem z toho úplně naměkko!" Pousmál jsem se. V tom mi po tváři stekla nechtěná slza. Vidíš, kam až jsi to dotáhl? Rozbrečíš se kvůli klukovi, který ti řekl, že tě miluje! Pomyslel jsem si.

Yuki

Hned po tom co to dořekl, jsem se na něj koukl, a uviděl, jak mu po tváři teče slza. Usmál jsem se a utřel mu ji. A na to místo kde mu tekla, jsem mu dal pusu. "Přinesl jsi mi nějaký ňamky? Tamty už nejsou…" A usmál jsem se. Když vešel do místnosti, tak jsem viděl, že má sebou nějakou tašku a byla dost podobná té, co mi dal včera.
Tooru
"Ano, ano. Přinesl, ale musíš si je nějak zasloužit." Usmál jsem se na něj šibalsky, a políbil ho na jeho rozkošný nosánek. "Co bys byl ochotný udělat?" Nahnul jsem se k němu blíž, a zadíval se mu hluboko do očí.

Yuki

Jak mile se Tooru přiblížil a hleděl mi do očí, úplně jsem zrudl a oplatil mu pusu na nos a schoval se pod peřinu. "Nevím, co chceš, a taky nevím, jestli to vědět chci." Zasmál jsem se nahlas. Čekal jsem, co se bude dít dál.

Tooru

"Opravdu to nevíš? A jsi si tím jistý?" Zašeptal jsem svůdně, a sundal z něj peřinu. "Chceš nějakou nápovědu?" Usmál jsem se na něj. Musel jsem vypadat jako totální zvrhlík…. Ale! Vždyť já jsem, totální zvrhlík!

Yuki

Jéžiš ... To je Tooru opravdu takový úchyl? Zasmál jsem se v duchu. Než jsem stačil cokoliv říct, vešla dovnitř sestřička s doktorkou. Tooru je naštěstí zřejmě slyšel a stihl ze mne slézt.
"Dobrý den, tak jak se máme?" Řekla doktorka.
"Em... no.. už dobře"
"Hmmm..." Řekla dlouze. "Výsledky vypadají dobře...Tlak už je také v pořádku. No vypadá to, že se s tebou budeme muset rozloučit. S Ředitelem už jsem mluvila. Žádné omezení ve škole či na tělocviku mít nebudeš, jediné co, tak se nesmíš moc stresovat, není to pro tebe dobré." Dořekla doktorka a já se kouknul na Toorua a usmál se. "No, tak si sbal svých pár švestek a papa." Zasmála se sestřička.

Tooru

Hned jak řekla, že může jít domu, začal jsem se usmívat. Yuki se opatrně posadil, a taky se usmál. Když doktorka i sestra odešli, Yuki se zvedl, a přešel k jedné ze židlí, kde měl oblečení. Svlékl si to praco, co měl na sobě, a začal se převlékat. Ne Tooru! Nesmíš se po něm vrhnout! Ne! Prostě nemůžeš…..aspoň teď ne….. Pomyslel jsem si, přešel k Yukimu. Pohladil
jsem ho přes záda, a líbl ho na rameno. "Máš krásně hebkou, a voňavou pokožku, Yuki."

Yuki

Až teď jsem si uvědomil, že je v místnosti ještě někdo jiný než já… naštěstí jsem měl dole jen triko… Rychle jsem se k němu otočil a zamračil se na něj… Zřejmě mu docvaklo, že nechci, aby se díval… šel si tedy sednout na postel. Když jsem se převlékl, rychlou chůzí jsem přešel k posteli a objal ho ze zadu. Asi se trochu lekl. Pomyslel jsem si. Ale to nevadí, zvykne si. Pousmál jsem se a přitiskl se na něj a položil si hlavu na jeho rameno. Rukou, kde jsem měl hlavu jsem se ho držel, abych z něj nesklouzl a druhou si hrál s jeho vlasy. Po chvíli mi došlo že u sebe nemám žádné peníze.. " Jak se dostaneme na kolej.. nemám peníze a je to daleko.." A pak mi došlo ještě něco.. "Tooru ? Mám tě rád, ale vrať mi mobil." a hodil jsem na něj poker face.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama