Pronásledován Démony- Kapitola 5.

1. července 2015 v 14:17 | Sumiya |  Pronásledován Démony
Je to poněkud kratší.....no, víc jsem toho ze sebe nevyždímala.....^^ Ale snad se bude líbit~
Akuma

Shinozaki mě držel za ruce, a snažil se mě políbit na krk. Což mu nedovolím, protože jsem tam opravdu citlivý. "Ale no tak~ Akumo." Zabručel a pustil mi ruce. "Jsi hrozný." Vstal a šel ke své posteli.
"No dovol?!"

"No dovolim!!" Oplatil mi stejnou kartou a s kabátem v ruce odešel, nebo spíš vyběhl z pokoje. "Shinozaki!!! Počkej!!" Vyjekl jsem za ním a sletěl z postele. Do ptáka ohniváka!!! Pěstí jsem praštil do podlahy.

Dante

"To nemyslíš vážně?!" Vyjekl Sonohoka.
"Ale ne, to byl omyl! Já s tou ženou nic nemám!!"
"Tak proč se po tobě plazila jako nějaká děvka?! Ne!! Mě to nezajímá!! Strč si jí třeba ……někam!!! Odcházím!!" Zakřičel po mně, a vyšel nasupeně z pokoje. Reiko se ke mně ze zadu nalepila a vtiskla mi polibek na krk. "Teď budeš se mnou?" Zašeptala svůdně. Otočil jsem se k ní čelem, propálil jí pohledem a jednu jí vrazil. "Vypadni odsud!!!" Zakřičel jsem na ní a ona se na mě ublíženě podívala.
"Ty mě nemáš rád?!"
"NE!!!! A už zmizni!!" Zakřičel jsem znovu a ona zmizela. Děvka jedna! Ale teď si musím usmířit Sonohoku-chan.

Saisho

Probudil mně nějaký hluk, znělo to jako, dupání. A taky se asi někdo hádal. Jen jsem si povzdechl, a podíval se, jestli je Poli v pořádku. Ležel v posteli, a spal. Pousmál jsem se, zavřel oči, a znovu usnul….

Alvaro


Hladil jsem Yukia po jeho jemných vlasech, zatím co ležel v mém klíně. "Alvaro….proč?" Optal se z ničeho nic. "Proč?" Nechápal jsem. "Andělé…." Upřesnil mi potichu. "Aha! No, víš. Utsukushi, když byl ještě plnohodnotný anděl, se zamiloval. Ostatní to brali jako zradu. Nechápali, proč je pro něj nějaká žena důležitější. Jeho bratr, Suku, ho miloval, a když se dozvěděl, že se Utsukushi zamiloval do nějaké ženy, běsnil, a začal Utsukushiho nenávidět. Archandělé, aby Utsukushiho aspoň zachránili, ho svrhli, a z něj se stal padlý anděl. Když se to dozvěděl Suku, začal ho horlivě hledat, až ho našel, a zabil ho." Poslední větu jsem spíš zašeptal. "Takže, jeho vlastní bratr, ho zabil, kvůli tomu, že se zamiloval do ženy?" Ptal se Yukio. "Ano. No, vlastně, dalo by se říct, že Suku, ani není plnohodnotný anděl." Zašeptal jsem. "C-co-že? Jak jako…..není, plnohodnotný anděl?" Řekl lehce vystrašeně. Jen jsem se pousmál, a pohladil ho po tváři, když se na mě podíval. "Suku, je kořen Utsukushiho jména. Vlastně, znamená to hněv. Je to kus Utsukushiho. Akorát v jiné podobě, s jinými vzpomínkami, jinými city. Suku byl taky dosti agresivní." Zakýval jsem hlavou.
"Aha…..takže, co se teď stalo s Utsukushim?"
"S Utsukushim? Vrátil se do Ráje zase jako plnohodnotný anděl. Suku je podle všeho spokojený. Ale tady, se naše cesty jako přátel, bohužel loučí." Usmál jsem se na něj. "No, ale teď bychom měli jít pro něco k jídlu, slyšel jsem tu čarodějnici, jak říkala, že odjíždí za manželem, že nás tu nechá o samotě." Yukiovi se rozzářili oči při slovu jídlo. Usmál jsem se, a vytáhl ho na nohy. Spolu jsme se vydali do kuchyně. Cestou jsme narazili na Sonohoku, který seděl na zemi, a byl opřený o stěnu. "Sonohoka, půjdeš s námi?" Optal sem se ho s úsměvem. "A kam?" Řekl bez zájmu. "Do kuchyně pro jídlo." Chvíli přemýšlel, a pak vstal, a kývl. Spolu jsme šli do kuchyně, kde si Sonohoka sedl na stůl. "Kdo bude vařit?" Zeptal se Yukio. "Já ne." Odpověděl Sonohoka dvojhlasně s Yukiem. "Hah, ano. Už jdu." Sklopil jsem hlavu, a šel k lednici. Něco jsem vytahal, a pak to smíchal. Po půl hodině jsem to položil na stůl, a Yukio se Sonohokou se na to podívali. "Alvaro, nic proto tobě nemám. Určitě máš talent. Ale, tohle asi k jídlu nebude." Zakýval hlavou Sonohoka, a prstem ukázal na misku, ve které bylo…..cosi zeleného. "No, asi né no." Podrbal jsem se na zátylku. "Možná bude lepší si jít něco koupit. Navrhl Yukio. Oba dva jsme přikývli, a vyrazili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama