In a Sign of Bloody Rose IIII

1. července 2015 v 10:00 | Sumiya |  In a Sign of Bloody Rose
Elie- Modrá
Alicio- Červená
Alice- Růžová



Pomalu jsem otevřel oči, a zjistil, že ležím na Aliciovi….nahý……ups, co jsem to včera vyváděl?! Kurvadrát!! Co si o mě asi teď musí myslet?! "Elie…..ty už jsi vzhůru?" Optal se mě Alicio, a ve mně trhlo. "J-jo….už jo." Zakýval jsem hlavou. Pomalu jsem z něj slezl, a když jsem to udělal, Alicio vstal, a začal se oblíkat. "K-kam deš?" Optal jsem se, jako by mi vadilo, že někam jde. "Musim jít pracovat." Usmál se na mě. "Ty pracuješ?" řekl jsem sarkasticky, a vykulil na něj oči. "Hele, zklidni se!" Vykřikl po mně. Radši jsem stáhl ocas, a dál se válel v jeho posteli. "A co přesně děláš….za práci?" Optal jsem se ho, ještě než odešel. "Jsem armádní generál, co myslíš, že asi tak někdo jako já dělá?" Nad tím jsem se trochu zamyslel. "Asi~ bojuješ, necháváš popravovat lidi a tak?" Usmál jsem se na něj, jako by to byla ta nejlepší práce na světě. "Ano, a když to bereš s takovou pohodou…..vstaň a oblíkni si tamhle tu uniformu." Ukázal na hromádku s nějakým oblečením. Něco jsem zabručel, a pak vstal, aniž bych se obtěžoval, přešel jsem pokoj nahý. "Nechceš se tady takhle promenádovat nahý celý den, že ne?" Optal se mě lehce s obavami. "No a co! Může ti být u patřičného místa, jak se oblékám. A kde že je ta uniforma?" Prstem mi na ní ukázal, a já si jí oblékl. "A-alicio? Myslíš, že bys mi to pomohl zapnout? Nedosáhnu….tam." Nad tím se jenom uchechtl, ale nakonec mi pomohl.

Musel jsem se smát, protože mu v tom hrozně slušelo. Naklonil sem se k němu, a zašeptal mu do ucha:
"Co takhle, kdy by si mě přestal tak svádět? Hmmm…"
"Trhni si!" Řekl rudý až za ušima. "Taky tě mám rád." Zanotoval jsem. "Di někam!" Zavrčel na mě, a bouchl do ruky. "Alicio-san!" Zavolal na mě Claude. "Ano?" Odpověděl jsem.
"Do lodi se dostali vetřelci!"
"Hah, odveď Elieho a Alici. Hlídej je! Já se o to postarám!" Jen kývl hlavou, a rozeběhl se. Elie běžel za ním. "Taka! Alerick! Shiro!" Zakřičel jsem, a oni se u mě objevili. "Slyšeli jste?!" Kývli, a spolu sme se dali do běhu k bráně. Tam na nás čekal uvítací výbor. "Shiro! Alericku! Jděte ze zadu! Tako, ty pojď se mnou!" Dali jsme se do útoku. Po pěti minutách sme je porazili. "A už se sem nevracejte!!" Zakřičel po nich Shiro dost agresivně. Jen jsem se pousmál, a spolu jsme se vrátili. Na Taku skočil Yasu, až ho povalil, a začal vyzvídat, co se stalo. Z dálky jsem zahlídl Tomeoho, jak po očku kouká na Alericka. Ten se k němu pak vydal s perverzním výrazem.

"Bráško!!" Zakřičela jsem, a běžela k Aliciovi. "Hah? Copak?" Usmál se na mě. "Viděla jsem tě bojovat! Byl jsi úžasný!" Vykřikla jsem vesele. "Opravdu?" Udiveně vydechl. "Jo!" Odpověděla jsem rázně. "A chtěla jsem se tě zeptat, mohla bych jít za tím klukem, který šel s tebou?" Zadívala jsem se na něj psíma očima. "Tak dobře. Ale né že ho něčím praštíš, a on upadne do bezvědomí, jako Taka." Pohrozil mi prstem. "Dobře." Chytl mě za ruku, a odvedl do velkého sálu. Tam jsem zahlídla toho kluka. "A jak se vlastně jmenuje?" Optala jsem se zvědavě. "Elie."

Najednou se ke mně nahrnula malá dívka. "Ehm, copak…..potřebuješ?" Optal jsem se jí s úsměvem. "Chci si s tebou povídat o tom, jaké to je ve Francii." C-c jak ví, že jsem z Francie?
"Od….od koho víš, že jsem z Francie?"
"Od brášky."
"B-brášky?" Nechápal jsem. Prstem ukázala na Alicia, a ve mně zatrnulo. "On je tvůj bratr?!" Jenom přikývla. "Ale co! Budeš si se mnou teda povídat, Elie?" Jak ví moje jméno?! "Dobře. Ale aspoň mi řekni, jak se jmenuješ?" Usmál jsem se na ní, a jí zrudli tvářičky. "Alice." Alice? Asi když on je Alicio…..tak ona je Alice.
"Tak jo Alice, půjdeme se projít po lodi, a přitom si budeme povídat, jak to chodí ve Francii, ano?"
"Jo!"


"Alicio-sama! Máme problém!"
"Cože? Jaký?"
"Ve Francii napadli vojenskou základnu, a vojáci, proti protestantům nemají šanci! Musíme se tam co nejrychleji vrátit!"
"Sejdeme se u brány!" Rozeběhl jsem se do sálu, a řekl to Claudiovi. Ten to vykřikl na celý sál. Všichni sme se vydali k bráně. "Marie!" Zavolal jsem na jednu ženu. Přiběhla ke mně, a řekl jsem jí: "Postarej se o bezpečí Alice, a toho mladíka, co je sní, jmenuje se Elie!" Kývla, a rozeběhla se směrem do lodi. Loď se lehce naklonila, a pak vystřelila, co nejrychleji to šlo, směrem k Francii. Za necelých 10 minut, jsme byli 20 kilometrů nad Francii. "Víc neklesejte!" Zvolal jsem, a dal povel, aby otevřeli dveře. Hned jak se tak stalo, jsem vyskočil. Všichni asi překvapeně koukali, ale potom, co vyskočili ostatní z mé družiny, vyskočili i ostatní. Dopadli jsme na zem, a mě do náruče spadl mladý klučina, kterého jsem přibral v Anglii. Usmál jsem se na něj, a položil ho na zem. Hned ode mě odběhl ke své jednotce. Dál jsem povely, a většina jednotek se rozeběhla do všech různých stran. Ti ostatní běželi za mnou. Zastavili jsme se až před základnou, kde to pěkně 'žilo'. Otočil jsem se k ostatním čelem, a gesty jim ukazoval, kudy mají jít, a pak kdy mají zaútočit. Proplížili sme se blíž. "TEĎ!!" Vykřikl jsem, všichni se vrhli na protestanty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama