Pronásledován Démony- Kapitola 4.

8. června 2015 v 22:58 | Sumiya |  Pronásledován Démony
Uhhhhh, je to sice trošku nezáživná kapitola, ale aspoň něco. A taky jsem udělala přehlednější menu. Pro ty, co si ještě jak si nevšimli. Úplně dole (v menu) je nadepsáno vydání článku. Tam budu psát, kolikrát do měsíce nebo týdné, kdy se bude ta určitá povídka psát. A taky jste si určitě všimli, že jsem už jaksi nevydržela, a udělala nový desing....... já vím, jsem hrozný člověk^^ a ještě k téhle kapitole. Omlouvám se za hrubky ( zase je na tabletu) ale snad se bude líbit tahlceta kapitola o ničem^^ a jinak dobrou noc^^




Dante
To, co jsem se dozvěděl, mně dostalo. Utsukushi zemřel. "Sonohoka?" Přešel jsem k jeho posteli, a odkryl ho. Byl schoulený do klubíčka, klepal se a plakal. "Sonohoka, všichni jsme věděli, že to přijde. I ty jsi to věděl." Posadil jsem se k němu a pohladil ho po vlasech. "Ale mohli sme mu pomoct, nebo ho zachránit." Zašeptal potichu, a objal mně okolo krku. Usmál jsem se, a objal ho. Prožívá to podobě jako Yukio. "To bude dobré. V neděli bude jeho pohřeb. Teď, se musíme vzpamatovat všichni." Řekl jsem do jeho vlasů. "Půjdeme se projít? Venku je pěkně, a navíc si furt v posteli, a to taky není zdravé." Rozcuchal jsem mu vlasy a podíval se mu do očí. "Tak dobře." Zamumlal potichu a sklopil hlavu. Chvíli jsem ho jen tak pozoroval, než jsem se k němu nahnul, a lehce ho políbil na rty. "Včera jsem tě slyšel."
Sonohoka
"V-Vážně?" Já se tak stydím. Teď, když mě políbil, se víc propadám do hluboké propasti. Jsem dost zmatený. Furt se na mě kouká těma svýma blankytně modrýma očima. "Já se asi zamiloval…." Zašeptal jsem. "A do koho. Trhl jsem sebou. Ježiši! Úplně jsem ho vypustil z hlavy! A teď mu to musím říct….. "J-Já asi…..sám to nevim. Nebo spíš se bojím, aby to cítil stejně."
"A kdo to teda je." Zeptal se znovu. Povzdechl jsem si, a opřel si hlavu a o jeho rameno. "Aha, chápu." Pousmál se. On to jako pochopil? Vzhlédl jsem k němu. "Já jsem tě miloval od té doby, co ses narodil, a taky jsem byl pořád s tebou. Už si to nejspíš nepamatuješ." Usmál se na mě tím nejupřímnějším úsměvem, co jsem za tu dobu viděl po prvé. "A není to náhodou něco jako rodinné pouto?" Podíval jsem se mu smutně do tváře. "Ne." A znovu mně políbil.
Yukio

Pomalu jsem otevřel oči, a posadil se. Jak dlouho jsem spal? "A-Alvaro?" Zamrkal jsem udiveně, když jsem ho spatřil, jak má hlavu na mé posteli, a klečí na zemi. "Alvaro." Pousmál jsem se, a pohladil ho po vlasech. Jako na povel otevřel oči a vrhl se mi okolo krku. "A-Alvaro, n-nemůžu….d-dýchat!" Hned mě pustil. "Jak se cítíš?" Zeptal se mě starostlivě. "Je mi dobře, akorát jsem smutný." Sklopil jsem hlavu a znovu se rozplakal. "Neplakej. Víš, ty to asi nevíš, ale Utsukushi by tady asi už dlouho nebyl." Pohladil mně po vlasech. Koukal jsem na něj trochu nechápavě. "Tak jinak. Utsukishiho, zabil jeho bratr za to, že je zradil." Pomalu asi začínám chápat. "A koho.....zradil?" Připadám si divně. "Anděli." To je moc. Pomalu jsem zavřel oči a položil hlavu do Alvarova klínu. "Yukio....."

Shinozaki

"Akuma~ chci ti něco říct. Tak mě laskavě poslouchej..." Ahhh furt mě neposlouchá. Až mu to řeknu a on to propásne, bude to jeho problém.
"Akumo, myslím, že tě miluju, a-"
"Hm, ty si to sice myslíš ale já! To vim. A to na 100℅ a navíc, moje srdce mi říká, že tě miluju."
"Chtěl jsi říct, že ti to říká tvůj penis. Protože ho vydím až od tud. A to jsem od tebe dost daleko." Haha,tím jsem ho totálně uzemnil. Podíval jsem se na něj, a zmrzl mi úsměv na tváři. "C-co máš v plánu?" Až nebezpečně blízko se teď ocitá! "No, řekl jsi, že to neříká moje srdce, ale můj penis. A mě by srašně zajímalo, jak si došel k tomu to mínění." Zatvářil se jako úchyl, a dravě mě políbil na rty. Polibek trval asi 3 mimuty, než se ode mně odtrhl. Zrudl jsem až po uši, a nátahoval se že mu jednu vrazim. On však mou ruku chytl, a místo toho mě povalil na postel. "Slez ze mě! Slyšíš?! Ech, nech mě být na pokoji!?" Vystartoval jsem po něm.
"Pustím tě, až se můj penis bude cítit uvolněji."
"K-kam ti do prdele míříš?!" V tu chvíli se perverzně usmál. "A budeš to dělat pusou, je ti to jasný?"
"A-Akuma...." zakňučel jsem. Chytl mě za ruku, a strhl tak, že jsem klečel mezi jeho nohama. "Tak šup! Jestli chceš můžeš si pomáhat rukama." Pohladil mě po vlasech. Cítím se trochu zmateně. Nahlas sem polkl....."Nebo víš co?" Hned jsem k němu vzhlédl, a zakýval hlavou jako že nevím. Perverzně se usmál, a rukou mi pokynul, abych se otočil. Hned jsem se otočil. Najednou sem ucítil, jak mi svazuje ruce. Hmed potom, mi zavázal oči, a zase si mně otočil nazpátek. "Teď to bude trochu těžší." On se mi jako vysmývá? Chvíli jsem váhal, ale nakonec sem se k tomu donutil. Naklonil jsem se k jeho klínu, a zubama mu rozepl zip. "Akuma, byl bys tak hodný a sundal si, prosím, své trenky? Já je totiž v tomto stavu sám nesundám." Pak jsem jenom slyšel, jak si je sundal. "Děkuji." A vrátil jsem se zase ke své činosti. Jazykem jsem mu oblízl špičku, a pár krát přejel přes celou délku. Potom jsem ho pohltil celého to do úst a pomalu začal pohybovat hlavou. Schválně jsem to dělal pomalu. "S-Shino.....zaki....." zasténal, a rukama vjel do mých vlasů, trochu za ně zatahal, a začal si určovat své vlastní tempo. Pomalu začal zrychlovat. Už jsem cítil jeho vrchol. Takhle to pokračovalo asi 10 minut a pak, konečně, vyvrcholil. Všechno jsem spolikal, a Akuma pustil mé vlasy. Abych se přiznal, tohle mně celkem baví. Zaslechl jsem jak si nasadil kalhoty a zapl pásek. Naklonil se ke mně tak moc, že jsem cítil jeho dech na svém krku. Uvolnil mi ruce a následně mi rozvázal i oči. Trochu jsem si je promnul, ale hned, jak jsem si je prohmunl, jsem se po Akumovi vrhl, a povalil ho na postel. "Za tohle se mnou budeš muset protrpět další trest." Zašeptal mi do ucha. "Neeeee, já se chci mazlit...." zavrněl jsem a víc se na něj nalepil.


Poli


Převalil jsem se na druhý bok, a spadl z postele. "S-saisho....pomohl bys mi ze země?" Zašeptal jsem potichu směr k jeho posteli. Určitě je vzhůru, protože se před hodinou stěhoval z mé postele do té své. "A proč jako?"
"Protože ležim na zemi a je mi špatně. Myslím že budu zvracet...." ups~ ono to vylezlo na tu podlahu samo.
"Jsi v pořadku?"
"Já ti říkal, že budu zvracet......a jestli mě nedoneseš nějakým způsobem k záchodu, pozvracím celý pokoj." A než jsem se naděl, byl jsem u záchodové mísy.

Saisho

Uhh, chudák Poli. "Už je ti líp?" Přešel jsem k němu a objal ho ze zadu okolo ramen. "Bylo i líp." Zasípal. Chtěl se postavit a podlomili se mu kolena. "Jsi v pořádku?" Optak jsem se ho a vzal do náruče. Nebránil se a spíš se ke mně víc natiskl. Pousmál jsem se, a odnesl ho zpátky na pokoj. Ale ještě před tím, jsem šel pro nějaký kyblík. Po rekordně krátkým čase (5,5243788663353 minuty) jsem ho našel a vrátil se s Polim na pokoj. Něžně jsem ho položil do postele a kyblík mu dal nějak přibližně k hlavě, aby to mě co nejblíž. Potom jsem ho chvíli pozoroval a pak si šel lehnout do postele. Sotva jsemsi lehl, už jsem spal.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama