In a Sign of Bloody Rose II

29. června 2015 v 10:00 | Sumiya |  In a Sign of Bloody Rose
Elie- Modře
Alicio- Červeně



Uplynuli tři dny, a Alicio se ke mně choval čím dál tím víc milé. Někdo zaklepal na dveře, a já sebou trochu trhl…..no vlastně…..sletěl jsem z postele. Sebral jsem se ze země, a řekl: "Dále…" Dveře se otevřeli, a v nich stál takový malý klučina. "Přinesl jsem Vám večeři." Usmál se na mě, a ukázal na tác. "Oh, díky." Úsměv jsem mu oplatil. Otočil se a odešel. Chvíli jsem si ten tác prohlížel, než jsem se k němu vydal. Vzal jsem talíř s přílohou, a k němu dál maso. Nevím jaké, ale asi kuřecí. Vzal jsem příbor a šel se posadit. Než sem se sám naděl, snědl jsem to. Talíř jsem zase vrátil nazpátek na tác, a až teď sem si všiml, že je tam ještě sklenice. Byla naplněná něčím červeným. Přičichl jsem si k tomu, a jako víno to nevonělo, tak jsem to ochutnal. A k mému překvapení to bylo něco jahodového. Hned sem to do sebe kopl, a položil to nazpátek. Někdo vešel dovnitř, a chytl mně za ramena. "C-co?!" Vykoktl jsem a otočil se. Stál tam Alicio, a……děsivě se usmíval…..brrr! "C-co….ch-chceš….?" Vykoktal jsem lehce přidušeně. "Nic." Pokrčil ramena, a dál se děsivě usmíval. "T-to ti nevěřím…!" Řekl jsem o něco drzeji. "Chutnal ti ten džus?" Optal se jako by nechumelilo. "Co? Jo….byl….byl dobrý…" Vyrazil jsem ze sebe, a zasněně ho pozoroval.........Počkat! Pozoroval? A zasněně?! No do pekla! Najednou ke mně přešel, a naklonil se ke mně tak, až jsem cítil jeho, kupodivu, horký dech na svém krku. Z nějakého, mě neznámého důvodu, mi to bylo příjemné. Ještě před třemi dny bych ho uškrtil jeho páskou, ale teď, mi to…..jaksi……nevadí. Najednou mi něco vpíchl do krku. Hned co vytáhl jehlu, mě na to místo políbil……něžně. Pak se mi setmělo před očima, a já jenom zaslechl něco jako "Sladké sny….."

Elie mi padl do náruče, a já zašeptal: "Sladké sny, Elie." Vzal jsem ho do náruče, a odnesl do postele, kde ležel tři dny, a spal. Chvíli jsem pozoroval jeho spící tvář, a pak vyrazil za Tsubakim. Došel jsem do sálu, a hned jak mě spatřil, ke mně přiběhl. "Jak dlouho potom bude spát?" Optal jsem se obvykle ledovým tónem. "Hmmm, asi~ čtyři dny. Na nejvýš týden. Potom by se mělo začít projevovat to kouzlo." Usmál se na mě. Kývl jsem a odehnal ho. "Claude! Claudio!" Zavolal jsem na ně, a oni ke mně přiběhli.
" Ano pane?"
"Postarejte se, aby se k Eliemu nikdo nepřibližoval. Týden budete hlídat můj pokoj. Střídejte se, jak chcete, kdy chcete. Hlavně, ať se k němu nikdo nedostane, jasný?!"
"Ano pane!" Zasalutovali a vydali se k mému pokoji. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou, a ukázal na Taku. Hned ke mně přišel. "Děje se něco?" Je jediný, kdo mi nemusí říkat "Pane". "Chtěl jsem se tě zeptat, jak to pokračuje ve Francii. Zjistil bych si to sám, ale nechce se mi." Nad tím se pousmál. "Nic moc se nezměnilo. Trochu se zklidnili, ale furt pobuřují kvůli tomu, že jsi popravil celou rodinu Faromal." Zakroutil jsem nad tím hlavou a pokračoval.
"A kolik popravený lidí tam už bylo?"
"1505."
"To není zase tolik…." Taka nad tím pozvedl obočí. "V Anglii jich bylo úplně stejně." Podíval se na mě. "Ano, akorát si k tomu přidej nulu." Usmál jsem se na něj, a spolu šli dál po chodbě. "Hah…" Povzdechl jsem si znuděně. "Taka….!" Vykřikl jsem, vytasil katanu a zastavil dva dlouhé nože. "Kurva! Já ti říkal, aby si dával větší pozor…!" Vykřikl jsem na něj, a on sklopil hlavu. "Omlouvám se…." Zašeptal, a hlavu sklopil ještě víc. Povzdechl jsem si, a projel všechny pohled. "Kdo to hodil?!" Zakřičel jsem. Nikdo nic neříkal. Najednou mě někdo zatahal za kabát. Podíval jsem se kdo to je, a k mému překvapení, to byl moje mladší sestra, Alice. "Copak?" Usmál jsem se na ní, a klekl si před ní na jedno koleno. Dívala se na mě trochu zraněně. Vyhrnula si rukáv, a ukázala mi ránu, která se jí táhla od zápěstí, až k loktu. "Kdo ti to udělal?" Optal jsem se jí. Ona se ke mně naklonila, a zašeptala: "Ti lidé, kteří hodili ty ostrý tužky." Odtáhla se ode mě, a ukázala na pár muže a ženy. "To oni ti to udělali?" Jenom kývla, a rozbrečela se. "Ale, co ty slzy?" Pohladil jsem jí po tváři. "Taka!" Zavolal jsem na něj. Rychle se vzpamatoval, a přiběhl ke mně.
"Ano?"
"Ošetři Alici. Alice?"
"Ano?" Zakníkala. "Řekneš tady Takovi, kdo to udělal? Slibuju ti, že už ti potom neublíží, ale musíš mu to říct. Dobře?"
"Dobře." Radostí mně objala, a všichni se na nás koukali s úsměvem, až na ty dva, ti dva Alici propalovali pohledem. Odtrhl jsem jí od sebe, a políbil na čelo. Usmála se na mě, a skočila Takovi do náruče. "Alicio, kam jí mám potom odvést?" Optal se mně ještě Taka, než odešel.
"Odveď jí do jejího pokoje." Přikývl, a odešel. "Jo, a Tako, potom se s ostatními 'postarej' o ty, kdo udělal Alici to zranění. Klidně je zabijte, hned, co je najdete." Kývl a odnesl Alici a ošetřovnu. Chvíli jsem je pozoroval, a pak šel za Yasuem, za svým 'bratrem'. Chvíli mi trvalo, než jsem ho našel. Možná je divné, hledat ho na své vlastní lodi, ale on se furt někam stěhuje, takže je to trošku těžší. Otevřel jsem jedny dveře, a zahledl polonahého Yasua. Chvíli si mě nevšímal, ale až zachytil můj perverzní výraz, zrudl až po uši, a radši se oblékl. "C-Co chceš, úchyle?" Vyštěkl po ně nevrle. "Ale! Zklidni hormon! Buď rád, že jsem se na tebe hned nevrhl." Udělal jsem krok k němu, a on o krok couvl. "Nech mě být…" Zakňučel. Vzal jsem jeho tvář do dlaní, a pohlédl mu….do obličeje….svým jedním okem. "Neboj, nechci ti nic udělat….našel jsem si někoho jiného, takže tvůj vztah s Takou už nemusíš tajit." Vyvalil na mě oči.
"J-Jak si…."
"Taka…"
"Slíbil mi, že to nikomu neřekne…!"
"Ale nezapomeň, že mně říká všechno." Tím jsem ho uzemnil. Dál už pak nic neříkal. Jenom mě objal. A když mě chtěl víc stisknout, sykl bolestí. "Yasu, ty mi něco tajíš…" Sklopil hlavu. "Stejně jako u Alice…." Řekl najednou, a vyhrnul si rukáv. A opravdu. Měl tam stejnou ránu, která se táhla od zápěstí až k loktu. "Kdo ti to udělal?" Chytl jsem ho za bradu. "Byl to pár. Nevim, kdo jsou, neznám je. Ale měli francouzský přízvuk." Vyklopil na mě, a hned sklopil hlavu.
"Teď už ti neublíží. A vůbec, jedl si něco?"
"Jo, jedl." Usmál se. "Tak si jdi lehnout, ať si na zítřek odpočineš." Jenom kývl, a šel si lehnout." Spokojeně jsem vyšel z pokoje, a zase nasadil kamennou tvář. Došel jsem až ke svému pokoji, kde před dveřmi seděli Claude a Claudio a hráli spolu flašku. "Že vás to baví hrát." Jenom přikývli a pokračovali.
"Hah! Takže ~…."

"Takže ti dám pusu!" Potom jsem už jenom slyšel, jak někam odběhli. Mají štěstí, že jsem tady teď já. Převlékl jsem se a lehl si do postele. Chvíli jsem pozoroval Elieho spící tvář, když v tom mě najednou objal, a cosi zamumlal. Myslím, že to kouzlo začíná zabírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama