Yui, odpusť mi

25. května 2015 v 17:34 | Sumiya |  JednoKapitolovky
Tuším, že si asi myslíte, že mi totálně jeblo, když jsem nenapsala yaoi. Toto, dámy -případně pánové- je slátanina, která se mi zrodila v mým primitivním mozečku ^^ dokonce i mý mamce se to líbí. Když jsem jí to četla, myslela se, že sem to našla někde na netu. Neduvěřivka. Ale co! Snad se bude líbit těm, co mají rádi Diabolik Lovers. Ale upozorňuji! Je to dost smutné, tak abyste se za monitorem nesesypali :-) je krátka ale snad se bude líbit, hezké počtení ^^

Yui se nabízela Ayatovi, ať se z ní napije. Odmítal. Ale ona ho do toho furt tlačila, až se neudržel. A tím, jak se neudržel, svou milovanou Yui zabil. Měl výčitky. Nic nejedl, nic nepil. Všem to připadalo zvláštní. Yui nikde. A když se Ayata někdo zeptal, jestli jí neviděl, je ten tam. Jednou, když byl Ayato v knihovně, a ležel na pohovce, přemýšlel, jestli Yui, která se mu nabízela, nebyla jen past. Past na to, aby jí zabil. Moc dobře věděl, že by toho byli schopni jeho matka, která ho nechala málem utopit, jeho otec, který se o něj vůbec nezajímal, nebo milenc matky. Ti všichni, to mohli udělat. "Yui, odpustíš mi?" Zašeptal potichu do vzduchu. Cítil ji. Ne její krev, ale mysl, duši, celou osobu. Slyšel její, pro něj až moc, upištěný hlásek, její smích. Stýskalo se mu. Nechtěl to přiznat, ale miloval tu malou, vylekanou a ustrašenou dívku, která byla středem pozornosti všech v Sakamaki sídle. Ale teď tu není. Ayatovi po tváři stekla nezbedná slza. Hned jak ji zaregistroval ji okamžitě zahnal. Nesmí kvuli ní brečet, to by nechtěla. Ayato zatřepal hlavou a vstal, odešel na zahradu. "Yui..." Zašeptal a potichu se rozplakal. 'Ayato, neplač.' Ozval se její hlas. "Yui?" zamrkal překvapeně. "Yui." A znovu se dal do pláče. 'Ahh, Ayato, prosím, neplač! Nemůžeš za to, že mě tvá matka posedla, a vnutila ti mou krev, aby mě zabila. Nebyla jsem dost silná na to, abych se jí bránila!' Za Ayatem se ve vzduchu oběvila Yuina postava v podobě anděla, Ayato ji sice neviděl, ale cítil, že ho objímá a pláče na rameno. "Yui, odpusť mi." Chytl její ruku. 'Odpouštím ti.' Řekla s náznakem úsměvu. 'Miluju tě, Ayato. Navždy s tebou zustanu v tvém srdci. Budu tě navštěvovat ve tvých nočních můrách, a zahánět je. Sbohem, navždy.' Zašeptala, a zmizela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama