۞ Watashitachi no Monogatari۞ No.2

1. května 2015 v 12:22 | Sumiya and Sakakibara |  Watashitachi no Monogatari (Our story)
Věřte, je těžké opisovat ze sešitu. Ale mě to baví, takže to budu dělat dál ^^ Jinak další díl povídky Pronásledován démony sem přiám do týdne.....možná i dřív.....snad.^^

Uběhly dva dny od Sumiyny horečky. Už se to lepšilo, ale stále měla zvýšenou teplotu. Sumiya pořád ležela v Sakakibařině pokoji, protože bylo nebezpečné ji odnést na ošetřovnu. Ayanami za ní chodil každý den. Čekal, až se probudí. Byl úplně mimo. Nedával pozor, dělal chyby, které normálně nedělá. Furt si opakoval Sumiyny slova: "Miluji tě."
Ayanami otevřel oči, posadil se a promnul si spánky. Co to bylo? Pomyslel si a zvedl se z postele. Oblékl se a šel za Sakakibarou. Pomalu procházel chodbou. Všichni mu uhýbali a klepali se strachy z jeho temně fialové aury. On je však úplně ignoroval a šel dál. Po pár minutách došel k Sakakakibari pokoji, otevřel dveře a uviděl jak tam Sakakibara sedí a povídá si s Kanatem. Kanato se otočil a podíval se na něj, usmál se a nahodil veselý výraz. "Už je jí líp." Řekli se Sakakibarou na stejno. Ayanami si sedl k posteli a chytl Sumiyu za ruku. Sakakibara a Kanato mu poklepali na rameno. "Jaké budou mise?" Optal se Kanato. "Teď? Momentálně žádné. Když je Sumiya mimo, neměl by Kanato s kým chodit na mise." Otočil se zpátky. "Oh, to mi nedošlo." Usmála se Sakakibara.
"No, Ayanami-sama, nechte ji teď ještě v klidu. Večer sem půjdeme spolu, OK?"
"OK." Odpověděl nejistě. "Mimo to, Sakakibaro, seš schopná jít na misi? O Sumiyu se rád postarám sám…" Usmál se na ní a ona přikývla. "Dobře, za chvilku přijďte do mé kanceláře. Chci být s Sumiyou na chvilku sám." Oba dva, Kanato a Sakakibara přikývli, a poté odešli. "Kanato…"
"Co je?" Zeptal se a podíval se na ní. "U-um bude to m-má první pořádná mise…." Koukala na něj. "Víš, všude jsem vždycky chodila s Ayanami-sama." A koukla se zase dolů s rudými tvářemi. "No, tak teď půjdeš jednou se mnou." A začal ji pomalu táhnout do kanceláře. "Áá ne tak pevně, to bolí!" Zajekla na něj Sakakibara. "Tak si zvykni!" Sakakibara mlčela a podřídila se Kanatovi.
Ayanami ji chytl za bezvládnou ruku. Najednou mu stiskla ruku a otevřela oči. "Sumiyo!" Vyhrkl a postavil se. "Co se děje?" Lekla se ho. "Konečně ses probudila!" Sumiya na něj koukala s PokerFacem.
"Jo…"
"Jsem rád, že ses probudila, je ti lépe?" Podíval se na ni. "Je mi skvěle!" Usmála se na něj vesele. Ayanami na ni chvilku koukal, ale pak si uvědomil, že ho objímá a mačká ho jako méďu.
"Eh, Sumiyo, jsem rád, že jsi v pořádku, ale na mise jsem dal už Sakakibaru a Kanata…"
"To nevadí! Chci tě mačkat!"
"A jeho můžeš taky mačkat." Mrkl na ni. Sumiya se podívala na jeho kalhoty. "Ty zvrhlíku!" Bouchla ho do hrudi. "Než na to zapomenu, musím jít do kanceláře." Chtěl jí pustit, ale ona ho zarazila.
"Můžu jít s tebou?"
"Nevím, co by na to řekla Sakakibara."
"Ale já chci být se svým Aya-chanem!" Ayanami si vzdychl a vzal jí do náruče, otevřel dveře a vyrazil do kanceláře. Došel do kanceláře a Sakakibara spadla ze židle. "S-Sumiya!!!" Zvedla se a okolo její hlavy se začali vznášet vlasy. Kanato nevěděl, co se děje, a tak se snažil Sakakibaru uklidnit. Ta to nezpozorovala a omylem bouchla Kanata do břicha. "Ach!" Vydal ze sebe bolestný zvuk. Až potom, co slyšela Kanatův výkřik se uklidnila. Sumiya vyskočila z Ayanamiho náruče, přiběhla k Sakakibaře a jednu jí vrazila. "Ugh!" Zamrkala. Sakakibara nevěděla, co se stalo a tak tam zamrzle stála, ani nemrkla. "Co to do tebe vjelo?! Vím, že máš tuhle schopnost…..ale měla by ses jí naučit ovládat a kontrolovat!" Sakakibara neměla slov. Neumí ovládat svou sílu. Nastavila smutný výraz a utekla z kanceláře a ven z budovy.
"S-Sumiya…" Zakašlal Kanato. "Co?!" Pomohla mu vstát. "Nemusela si být na ni tak zlá…" Znovu zachroptil.
"Jo? Vždyť ti málem udělala díru do břicha!"
"Ale víš moc dobře, že ona za to nemůže!" Vrátil jí to Kanto. "A ty moc dobře víš, že jsem jí říkala, aby se to naučila ovládat, než se vůbec dostaví na armádu! Moc dobře to víš! Na vlastní uši si to slyšel!" Oplatila mu stejnou kartou. Kanato dal Sumiy facku, kterou stejně necítila. "Jdu ji hledat." Řekl s klidem a odešel. Ayanami se díval na Sumiyu, která se dívala na dveře, kterýma vyšel Kanato. "S-Sumiyo?" Podíval se na její vražedný pohled. "Víš, Sakakibara se snažila každou noc trénovat. Viděl jsem to na vlastní oči…." Zarazil se. "Sumiyo?" Došel k ní, a uviděl její výraz. "Proč…Proč se to děje…?" Vrhla se mu okolo krku a začala plakat. "To je život." A objetí ji opětoval. Mezitím Kanato hledal Sakakibaru. "Ah, tady jsi." Doběhl k ní. "Má pravdu…" Zašeptala. "Co?" Nechápal jí. "Ona to sice neví, ale zkoušela jsem to každý večer, když sem měla čas." Povzdychla si. "Ona mi to nikdy neuvěří, je silná, silnější než já. Mohla mi vrazit větší facku, dokonce mě mohla na místě zabít." Sedla si a přitiskla si kolena k sobě. "Ona…ona to tak nemyslela." Sakakibara se na něj podívala se slzami v očích. "Ale myslela. Vždycky řekne, co si myslí, a tohle si opravdu myslela." Kanato jí propálil pohledem. "Ne! Tohle neříkej! Ona taková není!" Vyjekl hystericky. "Ona je moje nejlepší kamarádka, snaží se mě chránit…" Sakakibara se zvedla a udělala Kanatovi štípanou s úsměvem na tváři. "Ne~" Zahučel a bránil se. Sakakibara si ho k sobě přitiskla a dala mu obrovskou pusu. Spolu se vydali zpátky. Cestou narazili jak se William, Dantalion, Shu, Fuuto a Natsume snaží dostat k Sitirymu který je na špičce tyče a ježí se jako kočka. Kanato se začal smát, ale jinak je ignoroval. "Eh, Kanato? Neměli bychom mu pomoct? Zastavila Sakakibara Kanata. "Stejnak mu nechtěj ublížit." Usmál se na ni. "A co mu chtějí?" Polkla. "Ehmmm…chtějí ho dostat zpátky na pokoj a…česat mu jeho vlasy." Zalhal. Asi by bylo nebezpečný jí říct, že ho chtějí prostě ojet. To si však nechal pro sebe.
"AH!" Vyjekla Sakakibara když narazila do Sumiy. Sumiya ni neříkala a chtěla jít dál. Ale když si všimla Kanata, skočila mu na záda. Sakakibara to vše ignorovala a šla dál. "KA-NA-TO-chan~!" Slyšela Sakakibara když odcházela. Smutně si povzdechla a šla rychle dál. Proběhla okolo Ayanamiho, který vypadal, že brečel. Sakakibara se zastavila, ale nic neříkala. Avšak Ayanami viděl, že měla Sakakibara otazník přímo na čele. "Co je? Divíš se mi? Podívej se na ně." Ukázal na Sumiyu a Kanata. Sakakibara smutně vzdychla a taktéž Ayanami. "Hodně se k sobě mají." Povzdechla si Sakakibara. "Kanato mi říkal, že jsou nejlepší přátelé." Sakakibara přikývla a byla na odchodu, když v tom se k nim Sumiya s Kanatem rozeběhli. Sakakibara rychle zdrhla za roh, aby jí nepošlapali. Sumiya i Kanato se zastavili u Ayanamiho a začali mu něco říkat. Sakakibaru zajímalo, co ale moc je neslyšela. Sumiya si toho všimla a usmála se. Naznačila jí rukou, aby se k nim přidala. Sakakibara se rozzářila. Kanato se usmál a strčil Sumiyu k Sakakibaře. Sumiya jelikož má (V těchto případech) tvrdé přistání, jí povalila na zem a obě dvě vykřikly. "KANATO!!!" Propálili ho pohledem. Vykřikly to, Sumiya s vražedným pohledem a Sakakibara taktéž. Ayanami se začal smát a pomohl Sumiy vstát. "Oi! Nesměj se!" Bouchla ho do hrudi. To samé udělala Sakakibara. Obě dvě se na sebe podívali. Sumiya chytla Ayanamiho a Sakakibara Kanata. Obě dvě je táhly na stejné místo. Měli v plánu "sladkou" pomstu.
Až nakonec oba dva spadli na sebe. Sumiya vybouchla v hlasitý smích. Sakakibara se na ní podívala a poté se začala smát taky. Ayanami a Kanto na ně nechápavě koukali. Sakakibara mrkla na Kanata a Sumiya za se na Ayanamiho. Sumiya se naklonila k Sakakibaře a něco, pro Kanata a Ayanamiho neznámého, jí pošeptala do ucha. Sakakibara přikývla. Potom každá odtáhla svého "prince" do svého pokoje a tam je zamkli, aby měli jistotu, že neutečou. Klidným krokem došly do haly, kde nikdo nebyl, a sedli si ke stolu, kde začali spřádat ďábelský plán. Mezitím Kanato a Ayanami netušili, co se děje, nebo spíš, co to do nich vjelo. Kanato si šel sednout na postel a Ayanami šel k oknu, ze kterého se následně díval na krajinu. Oba dva vzdychli, když Sakakibara a Sumiya promýšleli plán, začal houkat alarm. Nikdo netušil, co se děje. "Pozor! Do akademie se dostal vetřelec! Prosím, aby se všichni učitelé dostavili před bránu!" Ozval se hlas v rozhlase. Sakakibara a Sumiya rychle vyšli před budovu, ale neuvědomili si, že tam nechali zamknutého Ayanamiho a Kanata. Sumiya si to uvědomila a řekla: "Sakakibaro, teď můžeš využít svou schopnost! Já půjdu pro Aya-chana a Kanata!" Vyhrkla a běžela zpátky do budovy. Sakakibara se chvíli dívala, jak běží zpět, a když se otočila, všichni si všimli, jak se jí začaly vznášet vlasy a kolem ní vířila vražedná aura. Všichni zmrzli na místech. V tom se k nim přihnala Sumiya s katanou a než si to většina uvědomila, byli mrtví. "Kanato," Vyhrkla ze sebe. "Jsi v pořádku?" Přiběhla k němu Sakakibara. Sumiya se usmála a běžela pro Ayanamiho. "Aya-chan~!" Zakřičela a povalila ho na zem.
Mezitím, co se ve vážné situaci Sumiya válela po Ayanamim, Dantalion se s ostatníma zamkli v pokoji. Sitiry se začal klepat. "Kluci, co máte…v p-plánu?" Zakoktal. "Nic zvláštního." Řekl ledově Shu. Sitiry pomalu vylez z poza skříně. Když v tom se za ním objevil Shu. Sitiry začal couvat a narazil do jeho hrudi. Zepředu k němu přišel Dantalion a ve chvíli, kdy to nečekal, ho chytl a vzal do náruče. "Eh?!" Vyhrkl překvapeně. "Pusť mne dolů!!" Vyjel po něm. William přešel k oknu, a zavřel ho. Dantalion položil Sitiryho na svou postel. Rukou ho začal hladit po stehně. Ze zadu se k němu přitulil Natsume s Fuutoem. Natsume začal hladit jeho krk a Fuuto ho začal hladit po bocích. "N-ne…" Zakňoural. "Copak?" Optal se Dantalion. "Jak by ses asi….ah…cítil.....ty….ah…" Snažil se, aby to byla aspoň věta, která dává smysl. Dantalion se dravě vrhl na jeho rty. Sitiry se ho snažil odstrčit, ale William mu chytl obě ruce. Po Sitiryho jemné, bledé pokožce, se začali kutálet slzy. Natsume a Fuuto se mazlili s jeho krkem a rukama pomalu rozepínali jeho úbor. Shu ho výskal ve vlasech a hladil ho po tváři. "Pročpak ty slzy?" Optal se ho jemně Shu. "Naše panenka se zlobí? Nechceme ti ublížit. Máme tě rádi. Všichni." Sitiry koukal na Natsumeho s rozklepanýma rukama. "Ale já…" Sklopil hlavu. "Chceme od tebe vědět jednu věc. Máš nás rád?" Řekl Dantalion Sitiry se na všechny podíval a zamyslel se. Hmm, Dantalion. William. Shu. Natsume. Fuuto. Přeci mě nikdy neměli rádi. Povzdechl si. "Já….mám…vás hodně rád…." Zrudly mu tváře. "Opravdu?!" Vyhrkli na něj všichni. "A…..ano…"Špitl potichounku. Všichni se na něj najednou vrhli. Dantalion mu sundal zbytek úboru a začal ho hladit po břiše. "Vypadáš jako anděl." Zavrněl Natsume. Fuuto začal dráždit jeho otvor jazykem a Sitiry se mohl slastí rozplynout. "Ahh…!" Zavzdychal, když do něj vnikl. Chvilku ho dráždil. Mezitím William a Shu mu vzrušovali bradavky. A protože byl Sitiry sakra mensky citlivý, hned se vzrušil. Fuuto ho přestal dráždit a vnikl do něj jedním prstem. Sitiry se prohnul a zasténal. Fuuto se usmál a pohyboval v něm prstem. Když v tom se ozvaly kroky. Osoba se zastavila před dveřmi. Ale místo toho, aby zaklepala, vykopla dveře. Sitiry a ostatní se lekli a sletěli z postele na zem. Osoba se začala smát. Najednou se ozvaly další kroky. "Sumiya!!" Zavolal známý hlas. "Ano, Aya-chan~?" Sitiry se v rychlosti zvedl, a nehledě na to, jestli je nahý nebo oblečený, k ní běžel. "S-Sumiya-sama…." Padl jí do náruče. "Sitiry," Vydechla. "Co se ti stalo?" Vzala ho do náruče. "Vy idioti!!" Zakřičela. "Copak nevíte, že je to padlý anděl!?" Zakřičela znovu. "S takovýma věcmi na něj musíte pomalu! A teď jděte na své hodiny! Takže půjdete se mnou!!" Vykřikla a odešla. "Aya-chan, jdeme!" Podle všeho, byla naštvaná. "To jsme teda pěkně posrali…." Vydechl Natsume. "Ta nás na hodině úhybných manévrů pěkně ztrestá." Oklepal se Dantalion. "Jak to myslíš?" Nechápal Fuuto. "Tím myslí, že si na nás dá velký pozor. Neboli bychom si měli dát velký pozor, aby si na nás nezasedla." Opřel se Natsume o postel. "To nehrozí. Spíš to vypadalo, že chce jenom chránit Sitiryho." Vstal William a přešel k oknu. "Co ty víš. N nic, asi bychom měli jít, nebo nám vyrve střeva z těla a následně nás jimi uškrtí a pověsí." Zavzdychal Dantalion. Všichni mu dali za pravdu a vydali se na svou první hodinu.
"Jdete pozdě!" Zavrčela na ně Sumiya. "Omlouváme se, madam." Poklonili se a zalezli do řady. "Takže, dnes….." Nadechla se, a všichni začali doufat, aby nechtěla nějaký přeskoky ze střechy na střechu. "….mi ukážete, jak umíte hvězdu." Usmála se na ně. "Tak, Otoya-kun, začni." Udělala mu místo. Rozeběhl se a…. Místo hvězdy, udělal placáka. "Hah, další." Povzdechla si. "Kuro-kun." Rozeběhl se a udělal ukázkovou hvězdu. "Vidíte, takhle by měla vypadat hvězda." Pochválila ho a vyvolávala dál. "Kinshirou-kun." Přešel k matraci, nadskočil si a udělal hvězdu….s tvrdým dopadem. "No, až na ten konec, dobré. Azusa-kun." Ten k ní přišel, a místo hvězdy udělal šipku. "OMG:" Řekla si potichu pro sebe Sumiya. "Sumiya-chan~!" Vtrhl tam Kanato a objal ji okolo krku. "Co chceš?" Odbyla ho. "To, jak si všechny po zabila, na tom mostě. Senzace." Pustil ji, a všechny sjel pohledem.
"Můžu si to z-"
"Jo." Ukázala na matraci. Kanato jí vrazil méďu a pomalu došel k matraci. Povyskočil a udělal dvojitou hvězdu. "Páni." Řekli studenti. "Crrrr!!" Ozvalo se zazvonění a všichni vyběhli ven.
"Kanato-chan, půjdeš se mnou za Aya-chanem a Sakakibarou? Můžeme jít společně na oběd."

"OK." Zakýval hlavou a spolu vyrazili. Po chvilce hledání je oba našli. Sumiya se vrhla po Ayanamim a zase ho chtěla povalit. Tentokrát to však ustál a objal ji kolem boků. Sakakibara na ně nevěřícně koukala. On nespadl na zem? Pomyslela si. Kanato k ní přišel a vlepil jí pusu. Usmála se a všichni 4 šli do jídelny. Došli k pultu a začali objednávat. "No, já si dám sushi." Oznámila Sakakibara se Sumiyou na stejně. Podívali se na sebe, a Sumiya mrkla na Sakakibaru. Ta kývla hlavou a šla se posadit. Sumiya se vydala za Ayanamim. "Aya-chan, nebude ti vadit, že já a Saka-chan se sedneme mimořádně sami? Jenom dneska." Udělala na něj psí očka. "OK." Naklonil se k ní, a něco jí pošeptal do ucha: "Ale dneska večer spíš v mém pokoji." Odtáhl se od ní a pohlédl na její rudou tvář. "T-Tak dobře." Otočila se a odběhla za Sakakibarou. Sedla si k ní a zabořila pohled na sushi. "S-Sumiya?" Zamávala jí rukou před obličejem. "Co po tobě chtěl?" Zajímala se. "Hah, zeptala jsem se ho, jestli mu nebude vadit, že dnes budu sedět s tebou o samotě. A za to, že s tebou budu sedět, po mně chce, abych s ním dnes spala v jeho pokoji." Zrudnou jí tváře ještě víc. "Hmmm, měla bys mu to oplatit. To, co říkáš, po mně chtěl Kanato taky. Co kdybychom uskutečnili náš plán, 'Sladká' pomsta?" Mrkla na ni. Sumiy se rozzářili oči a dala se do jídla. Sakakibara se na ni usmála a dala se taktéž do jídla. Po tom, co se všichni najedly, chtěly Sumiya se Sakakibarou uskutečnit své plány. A každá šla za svým 'Princem' do jeho pokoje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama