Yuuki in Wonderland - Společné Setkání část druhá

24. dubna 2015 v 20:04 | Sumiya |  Yuuki in Wonderland
Aby se neřeklo, že sem se na tuhle povídku vybodla, přidávam sem další část povídky. A protože mě nic nenapadlo, Je krátka. Gome~!


Yuukiho probudilo jaké si mňoukání tak otevřel oči a začal tápat ve vzpomínkách, co se stalo minulou noc. Rozhlídl se a zjistil, že leží mezi Syem a Mizukim který svírá Naoka v náruči. A když se podíval na svoje nohy mále vypustil duši. Ležela tam jaká si malá bytůstka s kočičími ouškama a ocáskem s mašličkou a rolničkou. " Kawaiii." Zašeptal Yuuki a pohladil ho po hlavince. Nějakým způsobem se dostal ze Syoava betonového sevření a jak se nakláněl přes tu malou věc, spadl na ni a ta jen zakňučela. Yuuki z ní hned slezl. "Promiň. Neublížil jsem ti??" Vytáhl jej Yuuki z postele a podíval se mu do tváře. Ale koťátko nic neříkalo a jenom zčervenalo. A aby se nemuselo koukat na jeho krásnou tvář, dal si tlapky před očka. Ale Yuuki mu je zase sundal a podíval se na něj. "Jak pak se jmenuješ?" Usmál se na něj milé. "Y-Y-Yuuri…" A sklopil pohled. "Máš ze mě strach?" Zamračil se Yuuki. "H-Hai…" Zašeptal a sklopil uši. Pohladil ho mezi ušima a řekl: "Ale mě se bát nemusíš." A zase se na něj usmál. "D-dobře, pane." Zašeptal skoro neslyšně a schoulil se do klubíčka v Yuukiho klíně. Yuuki si ho k sobě přitáhl a zase si lehl, ale tentokrát k sobě tiskl Yuuriho. Sotva si lehl, Syo si ho už tiskl na svojí hruď. Hlavu mu zabořil do jeho fialových vlásků a nasával jeho vůni. Yuuki si jen povzdechl a zabránil Mizukimu, aby zalehl Yuuriho. Ten, i když nechtěl, byl tím pádem donucen lehnout si na druhý bok, tak že byl k Yuukimu otočený čelem. Zaujatě ho pozoroval, a když si uvědomil, že ho pozoruje, zčervenal. Když si všimnul, že Yuuki ho pozoruje, radši svou tvář zabořil do jeho hrudě. J-Je tak okouzlující…Pomyslel si Yuuri a s myšlenkou na Yuukiho znovu usnul. Yuuki ho k sobě víc přitiskl a taky se vydal do říše snů. Za to Mizuki a Naoko byli vzhůru a vylezli z postele. Naoko odběhl a přinesl Mizukimu jeho oblečení a poté se vydali někam, kde budou sami. Mizuki to už nevydržel a zatáhl Naoka do nějakého pokoje kolem kterého procházely. Podle všeho to Naoko vůbec nevadilo, spíše naopak. Trochu Mizukiho odstrčil a klekl si na kolena. Rozepl mu kalhoty a začal zpracovávat jeho nemalou chloubu. Po chvíli ji pohltil do úst a dělal svému Pánovi dobře. Jeho tempo bylo velmi pomalé a Mizuki ho tím úplně týral. "Naoko, přidej!" Zasyčel Mizuki na Naoko a ten poslušně zrychlil. Po půl hodině Mizuki vyvrcholil a Naoko si přitáhl k polibku. "Pane, jste velmi náročný, co se tohohle týče." Podotkl Naoko. "No a co, máš snad něco problém?" Pohlédl na něj nebezpečným pohledem. "Ne. Ale teď bychom asi měli jít, nemyslíte, pane?" Zadíval se na něj Naoko. "Jo." Chytl Naoka za ruku, vytáhl ho z pokoje a táhl na velkou zahradu. Podle všeho přišli včas na snídani. Byli tam dokonce Syo, Yuuki a to malé roztomilé kotě Yuuri. "Dobré ráno." Pozdravili všichni sborově. "Copak? Vstával jsi snad levou nohou, že se tak tváříš?" Objevil se tam mladík se sluchátky. "Jak ses sem dostal, ty modrooká děvko?!!" Vyštěkl po něm Mizuki. "Mizuki! Neříkej mu, že je děvka! Jmenuje se Tetsuya!" Vyjel po něm Syo. "Tetsuya? Kdo to je?" Podíval se Yuuki zvědavě na Sya. "To je…to je….jak bych ti to řekl….můj…svěřenec?" usmál se na něj a hned na to hodil vražednej pohled po Tetsuyovi aby přikývl na souhlas. Když spatřil jeho výraz, zhrozil se a přikývl. "Aha! Tak že jsi něco jako jeho strýc?" Podíval se na něj vesele. "No, dalo by se to tak říct." Podrbal se na zátylku. Yuuki je všechny projel pohledem….a zasekl se u Mizukiho který jaksi….. líbal…..Naoko? "Ehm, Mizuki-san, nenechte se rušit, ale mohly byste si to nechat na jindy?" Podíval se na něj Yuuki. "Hmm, ne." Odpověděl mu s PokerFacem. "Tak to aspoň jděte dělat někam jinam." Podíval s na něj Yuuri a zavrtěl ocáskem. "Proč?" Pokrčil rameny. "Protože to říká!" Zvýšil hlas Syo. "Tak fajn." Otočil se a s Naoko odešel pryč. Namyšlenej idiot. Myslel si Syo a protočil oči. "Co si dáš ke snídani, Yuuki?" Změnil téma a usmál se na něj. "Hmm, lupínky by nebyli?" Zamrkal na něj. "Samozřejmě že jsou." Usmál se, podal mu misku a ukázal na místo, kde jsou lupínky. "Díky." Zašvitořil vesele a vrhl se potom. Za deset minut se od toho místa vzdálil a všichni vejrali na to, že po jeho náletu v tý krabici nic nezbylo. Yuuki se jenom usmál a šel si sednout vedle Yuuriho který hryzal do jablka. "Chceš?" Strčil mu lžíci s lupínky před pusu. To chce, abych otevřel pusu? Yuuri se na něj zadíval a svou pusinku nakonec otevřel. Yuuki se usmál…..trochu úchylně….a strčil mu lžíci do úst. Ježiši, ještě aby mě znásilnil. Yuuri všechno přežvýkal a spolkl. "Chutná?" Pohlédl na něj a Yuuri přikývl, že ano. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál, Mizuki s Naoko v náruči. Po tvářích mu tekli slzy. "Co se stalo?" Vyletěl k němu Syo. "Já sám nevim. Seběhlo se to tak rychle." Sklopil hlavu. Syo vzal Naoko do náruče a odnesl ho do obývaku kde ho položil na sedačku. "Tetsuyo, přines mi lékárničku. Hned! A ty Mizuki, se uklidni, a všemi do detailu popiš, ano?" Podíval se na něj soucitně. "Fajn." Utřel si slzy.
* * *
"Naoko, kam půjdeme?" Pohlédl na něj Mizuki svým typickým pohledem. "To je na vás, pane." Usmál se na něj Naoko. "Co takhle se jít projít k jezeru' Černých Labutí?" Navrhl Mizuki. "Jéé, tam jsem vždycky hrozně chtěl!!" Po těhlech slovech Mizuki trošku zrudl. "T-To jsem rád." Nikdy mu to neřekl, ale měl ho vlastně hrozně rád, byl na něm doslovně závislí. Došourali se k jezeru a zastavili se těsně vedle břehu, né moc blízko ani moc daleko. "Víš, Naoko…." Zasekl se Mizuki. "Ano?" Pohlédl na něj s úsměvem. "Chtěl jsem ti říct no….." Podrbal se na zátylku a cítil, že mu hoří tváře. Naoko se rozzářili očka. "Nestyďte se přede mnou!" Naléhal na něj. "Víš…já….tě mi…miluju tě, Naoko."
"Já-" Ozvala se hlasitá rána a k nim se přiřítilo cosi velkého a zářícího. Mířilo to na Naoko. Mizukiho i Naoka to světlo oslepilo na tolik, že Naoko té věci vešel přímo do cesty a schytal to. Odletěl někam daleko od břehu do lesa. S velkou ránou i světlo zmizelo. "Naoko? Kde jsi, Naoko?!" Zakřičel a běžel na místo, kde byli stromy polámané. Rozhlížel se a najednou zahledl Naokovo tělo. "N-Naoko!!" Rozeběhl se k němu a vzal ho do náruče. "Naoko, žiješ?!" Vzal jeho tvař do svých dlaní a začal plakat. "M….zuki…..san…" Dostal ze sebe. "Naoko!" Vzal ho do náruče a co nejrychleji, ale přitom něžně, aby mu neublížil, se vydal do jídelny.
* * *

"Tak tohle se stalo?" Řekl Syo. "Jo." Špitl Mizuki. Syo vstal a šel ošetřovat Naokovo zranění. "Bude v pořádku?" Zeptal se ho opatrně Mizuki. Syo neodpověděl. Sedl si k němu, ošetřil mu všechny rány a zkontroloval, jestli nemá horečku nebo nějaké vnitřní zranění. "Ano, bude v pořádku." Otočil se k němu a odpověděl, když už věděl odpověď. Mizuki se mu vrhl okolo krku. "Všechno je to moje vina! Kdybych nechtěl jít na jezero Černých Labutí, nikdy by se to nestalo, jemu, by se to nestalo. Strašně ho miluju! Nechci, aby zemřel!" Syo na něj nejdřív valil oči, jako ostatní, ale potom, co řekl, že ho miluje, mu došlo, že on říká pravdu. Vždycky byli spolu a tahali za stejný provaz. Teď mu došlo proč. Láska. To mu připomnělo to, že chtěl Yuukiho pozvat na večeři, ale podle těhle všech událostí, budou oba rádi, když se doplazí do postele. "Mizuki, jestli chceš, můžeš tu zůstat s ním přes noc." Pohladil ho po zádech. "Nebude ti to vadit?" Uklidnil se Mizuki. "To by ti to přece nenabízel." Řekl Tetsuya. "Arigatou." Posadil se k jeho posteli a uchopil jeho ručku do své velké ruky. "Promiň mi Naoko." Zašeptal. Syo ho pohladil po zádech a s ostatníma odešel. Sotva se zavřely dveře, všichni začali debatovat. "Chudák Naoko.", "Co když Mizuki lže?" To se ozývalo celou chodbou. "Co vy o tom víte?!" Vyštěkl nabroušeně Syo. Chytl Yuukiho, ten chytl Yuuriho. Yuuri chytl Tetsuyu který chytl Taikiho a Masaa. Masao chytl Anubise a Taiki Totsuku. Syo je všechny táhl pryč od těch idiotů na zahradu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama