Tonight- Kapitola 1.

4. dubna 2015 v 20:16 | Sumiya and Sakakibara |  Tonight
Tak, díky mé kamarádce jsem sní doopsala první kapitolu povídky Tonight. Celé je to takové zamotané. Všechno se to odehrává v Laitově prostředí. A Takuto je jakoby v pasti.


Laito Sakamaki: Seme, zrzavo-červený vlasy, zelený oči, nosí klobouk, je drzí, hrubí, úchylný i jemný

Takuto Katsuragi: Uke, hnědé vlasy, hnědé oči, okolo krku nosí mašly, je citlivý, jemný, nevýrazný a občas úchylný

Úvod

Okolo 2 hod. ráno se Laito probudil s tím, že má žízeň. Jelikož je upír, a však ví, že se moc lidí kolem 2 h. ráno venku nepotuluje. Žízeň mu stejně nedá. Oblékne se a vezme si svůj oblíbený klobouček. Když Laito, opustil zámek svůj zámek, první, kam se vydal na lov, byl les. Šel pomalu, aby někoho náhodou nevylekal. Až byl docela daleko od zámku "žízeň….žízeň" říkal si, když tu zaslechl někoho pár metrů od něj. Laito se plížil blíž a blíž ke kořisti, viděl nějakého kluka, jak chodí sem a tam, vypadalo to, že se ztratil. Ten kluk měl hnědé vlasy, hnědé oči a okolo krku měl mašli. Laito se na něj chystal zaútočit, ale když spatřil jeho tvář, byl beze slov. Proběhli mu v hlavě myšlenky, které by normálního upíra ani nenapadly. Když chtěl na tu kořist přemluvit… Ten kluk Laita spatřil a nastavil vyděšený výraz. Ten kluk se jmenoval Takuto. Laito přemýšlel kdo to je a co tu dělá takhle pozdě v noci a v lese… Za chvíli Laito nasadil perverzní úsměv. Chudák Takuto nevěděl co má dělat. Takuto odstoupil krok do zadu a Laito zase o krok do předu.

Takuto


Otočil jsem se za sebe a spatřil jsem kluka s kloboukem. Trochu jsem se ho lekl a couvl, ale on se zase přiblížil. Párkrát jsem zamrkal, ale on tam nebyl, tak jsem si oddychl. Ale najednou mě nějaké ruce objali a já jsem chtěl vykřiknout, ale neudělal jsem to, ani nevím proč. Naklonil se k mému uchu, a zašeptal: "Konbanwa ty malý, nevinný ale velice chutný človíčku." Při slově chutný jsem zamrzl. "Co tím… chutný myslíš?" Zkusil jsem se mu vymanit. Laito mi odpověděl: " Chutný, šťavnatý, slaďoučký: Bože já mám žízeň!" Fajn, už chápu… Upír! "ŠŠT" Stiskl mne Laito, "vezmu si tě s sebou!!" Když to dořekl, začal jsem se třást. Ale né strachem, ani zimou. Bylo to vzrušení z toho, že si mě přivlastnil nadržený upír z rodu Sakamaki. Než sem se nadal, velkou rychlostí jsme byly u jeho zámku. Otevřel dveře, a rukou mi naznačil, abych vstoupil. Spíše řečeno, mě dovnitř strčil a já zakopl o práh dveří a rozplácl sem se na zemi. Slyšel jsem ho, jak se uchechtl. Přišel ke mně a přehodil si mne přes rameno. Odnesl si mne ho haly a Laito mne shodil na pohovku a já čekal co se bude dít dál. Laito mi přinesl čaj, ale né obyčejný čaj.Byl to čaj, který mne uspal a já se probudil druhý den v Laitovo posteli,v růžovích šatičkách… Co?! R-r-r-růžovích šatičkách?!... A kde je Lai… to. OK, to mi mohl říct normálně. "L-LAITO!!!" Zařvu tak nahlas, že jsem asi vzbudil i ostatní členy z jeho povedeně zvrhlé familie. Pomalu se otevřou dveře a v nich stojí… Laito. Jak jinak. "Mohl bys mi laskavě vysvětlit co je- ", "Ie" Skočil mi do řeči a zívl si. "A proč mám-", "Ie" Zazíval znovu. "Hrrr. Laito! Drž! Laskavě! Hubu! Právě ti chci něco říct!" Vyjedu po něm a spadnu z postele. "No fajn. Tak já poslouchám." Zavrněl perverzně a mě se s toho postavili vlasy. Sebral jsem se ze země a když jsem se otočil, stál za mnou. Já jsem se ho lekl a na tý zemi se válel znovu. Ale tentokrát se na demnou skláněl ten nadržený upír a já dostal tik do oka. "Tak co, si chtěl říct ko-ťá-t-ko?" Z toho oslovení jsem zrudl a polilo mě horko. "Já…už…už radši nic." Zakoktal jsem. "Hodný koťátko." Tvedl se a vzal mne do náruče. Zvyšel z pokoje a šel po schodech dolů, se spokojeným pohledem. Neměl jsem ponětí, kam mne nese, ale vypadalo to že jdeme na zahradu. Cestou jsme potkali Ayata který na mě čučel vražedným pohledem. "U-ugh…" řekl Laito potichu a položil mne na lavičku, a byl na odchodu. Když tu….se zastavil a začal si sundávat košili, a podíval se na mě. Pomalu jsem se začal klepat. Přistoupil ke mne blíž a chytl mne za boky a odtáhl na strom. "L-Laito? P-proč sme na stromě?? Víš, já mám strach z v-výšek…" A přitiskl jsem se na jeho nahou hruď. "Neboj se. Jsem tu já…jen já, a ty." Řekl Laito a položil mne na silnější větev. Pomalu mi sundal košili a rukama začal putovat po mé odhalené hrudi. Prsty zavadil o mé bradavky a já slastně zavzdychal. "Jsi citliví na těch to místech…" Pousmál se perverzně a rukou mi zajel do kalhot. Na to jsem se začal svíjet a vzdychat. "…A tady taky." Pohladil mojí erekci přes spodní prádlo a já velice nahlas zasténal. "Jestli…m-máš v plánu, m-mě takhle trápit a ještě v těch výškách, asi se rozbrečím." Zanaříkal jsem. "Oooh, prosím, neplakej, jsem tu s tebou." Na to se mi vpil do rtů a strčil mi tam jazyk. Rukou mi stáhl kalhoty a spodní prádlo. Strčil mi mezi nohy koleno a zatlačil směrem nahoru. "Aaah." Zavzdychal jsem. Povolil sevření mých rukou a strčil mi je mezi nohy. Jednou třel moji erekci a druhou mi začal dráždit můj otvor. "L-Laito…" Zavzdychal jsem. "Ano?" Zavrněl. "V-vem si mě." Pošeptal jsem neslyšně. Ale podle jeho výrazu to slyšel. "Ano, moje 'Královno'." Sklonil se k mému naběhlému údu a pohltil ho do úst. Pohyboval hlavou velmi rychle, a chvilku před tim než jsem vyvrcholil, přestal. Nesouhlasně jsem se zavrtěl a schválně jsem přitom svůdně zavrtěl boky." Jsi jak nadržený, opravdu, ale opravdu roztomilý králíček." Králíček? Je to nadržený upír, tak co čekám. Ale chci ho v sobě cítit." No tak, už si mě vem." Na to do mě surově na jeden příraz přirazil až na doraz. "Aaahh!!" Vykřikl jsem bolestně ale zároveň slastně. Chvilku vytrval a pak se začal pohybovat. Byl jak smyslů zbavený." L-Laito…aahh!" Po 5 min. sem vyvrcholil. Potom jsem ještě 20min sténal, dokud se do mě Laito neudělal. Hned potom, co ze mě vystoupil, jsem se překulil na bok, a jelikož jsem si neuvědomil, že jsem na stromě, a docela vysoko, už jsem letěl dolů. " Laito!" Stačil jsem vykřiknout. Zavřel jsem oči, a čekal. " Příště si dej větší pozor, Baka!" Ťukl mě do čela. Teď jsem rád, že jsem s ním. Za nikoho jiného už ho neviměním. " Laito, chce se mi spát…" Stulil jsem se do klubíčka v jeho náruči. " Stejnak, školu už nestihnu, tak si půjdeme lehnout, Královno." Hmm našel jsi pro mě novou přezdívku, Královna. Ale jeho náruč je tak 'hřejivá'. Na to že je mrtvý. "miluju tě, Laito." Pošeptal jsem potichu a zavřel oči. Do tří vteřin jsem spal. Co se dělo dál, ví jen Laito… Který je furt nadržený upír. To je jedno, hlavní je, že mě nechá v klidu spát…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama