Objevili jsme se někde jinde...II

11. dubna 2015 v 18:44 | Sumiya |  Objevili jsme se někde jinde...
Trochu jsem se rozepsala a nevešlo se mi to do jednoho článku, noo :D



Teito

Mám pocit, jako by mě někdo objímal….hm tak to není pocit ale pravda. Je to velmi hřejivé. "Ayanami-sama…" Ups, to bylo trošku nahlas. Ale dobrý furt spí. Ale zato si mě k sobě víc tiskne. Klid. Neboj se, já ti neuteču.

Sumiya

Černý velký dveře uprostřed zdi, to je špatný znamení. Ne! Vlastně dobrý….no i zlý! Mohl by tam být Haruse! Ale mám strach, co, nebo kdo, na mě vybafne. Otevřu pomalinku dveře a tam….Haruse! "Lidi zatracený! Tohle mi nedělejte!" Rychle se vydávám za ním. Je v řetězech a z břicha mu teče krev! Tak pro něj radši kouzla používat nebudu. "Haruse, jsi v pořádku?" Ooooouuu to byla blbá otázka. Jasně že není v pořádku! Z břicha se mu hrne vodopád krve a já se ho zeptám, jestli není v pořádku. "S-Sumiya? Co vy tu děláte….?" To bych se měla spíš zeptat já, ne? "Protože vás všechny unesli, vydala jsem se vás hledat. Ty jsi poslední z posádky. Jinak jsem už všechny našla." A teď pouta a rána v břiše + pokus o úsměv. "Ne. To je dobrý…." Ne, to teda není ty velká mrkev!!! "Ne, to teda neni!! Z břicha se ti valí krev, ještě před chvílí si byl přišpendlenej na stěně řetězy, a ty řekneš, je to dobrý?! Řekneš to ještě jednou tak tě osobně dorazim!! A teď se mě chyť, dovedu tě k Hyuugovi, který tě ošetří!" S nim sou taky problémy! Vedu ho temnou chodbou. "Co si o nich myslíš?" Zastavila jsem se a zbystřila. "Že to jsou akorát tak břídilové, kteří nic nedokáží!" Odpověděl mu. Myslím, že se baví o nás. Ale kvůli čemu je všechny unesli? To mi vrtá hlavou. "Sumi…." Haruse ztratil vědomí a padl na mě. Ještě že jsem to vychytala, jinak nevím, co by se stalo. Zvednu Haruseho a dám si ho přes záda kde chytím jeho ruce a vytáhnu si je přes ramena. To bude velmi dlouhá cesta. Potichu se proplížím okolo těch týpků. "Oi! Ty tam! Kam si myslíš že s nim jako deš?" Vytasil na mě jeden meč. Oh! Tak dokonce meč! Proti mně? Primitivové!! Opřela jsem Haruseho tělo o stěnu a napřímila se proti nim. "Hmm. Právě teď ho zachraňuji, jestli sis nevšiml, ty chlupatá mrkev!" Uchechtla jsem se škodolibě. "Co si to dovoluješ říkat mi, že jsem mrkev?!" Zařval na mně. "Tak se na sebe podívej." Poukážu na jeho vlasy. "Tvoje vlasy vypadají, jako by….je žužlala kráva!!" Začala jsem se doslovně řezat smíchy. Opravdu, jeho vlasy čouhaly na všechny strany, měli divnou barvu a vypadal jako ožužlanej dikobraz s křížený s mrkví. Přestala jsem se smát a zaútočila na ně jedním ze zaklínadel mimo zaiphon. Odmrštilo je to někam hodně daleko od toho místa, kde stáli a já nevím proč, se mi podlomili nohy a já začala válet sudy v křečích smíchu!

Hyuuga

Slyšel jsem, jak někdo venku řve, pak ránu a potom záchvat smíchu. Podle všeho, to je žena kdo se tam řeže smíchy. A jediná žena, která tady je, je Sumiya! Konatsu mi v klíně stejnak spal tak že nepostřehne, že nejsem s nim. Vstal jsem a vyšel ven. K mému překvapení…*Nadechnutí* …se tam Sumiya valí po podlaze se záchvatem smíchu. Rozcukal se mi koutek a všiml jsem si, jak je Haruse opřený o zeď a z břicha mu teče krev! Zaběhl jsem zpátky do místnosti a vzal lékárničku, kterou mi dala Sumiya. Rychlostí blesku se k němu vrátím a začnu mu tu ránu ošetřovat. Když mu tu ránu ošetřím, podívám se na Sumiyu, spí. Haa. Ona je nenapravitelná. Hezká, chytrá, silná ale nenapravitelná. Povzdechnu si a nejdřív odnesu Haruseho. Po chvilce se pro ni vrátím. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do pokoje. Nohou jsem zavřel dveře a položil ji do křesla, které ani nevím, jak se tam objevilo.

Ayanami

Otevřu oči, a zjišťuji, že mi na hrudi leží Teito. Hmm, že je mu to příjemné. Najednou uslyším dutou ránu a vykřiknutí bolestí. "Do prdele!" Sumiya… "Sumiya….prosím, ztiš se!" Zvýšil jsem na ni hlas a pohlédl na její rudou kštici. "Ano, pane!" Otočila se a asi šla hledat Hyuugu. Najednou cítím nějakou ostrou bolest v okolí břicha. Nahmatám si to pod tou…ehm…dekou, a zjišťuji, že to mám zavázané a bolí to jako prase. Člověk by řekl, že když jsem skoro neprůstřelný, se mi v takových situacích nic nestane. Ale museli na mě použít něco, co mě zranilo a teď to zatraceně dobře cítím.

Sumiya

Vyběhnu ven, a vidím, jak Hyuuga sedí na nějakém rozpadlém skoro sloupu, a kouká před sebe. "Hyuuga-san?" Položím mu ruku na rameno a on sebou trošku cukne. "Ah, už jsi vzhůru?" Usmál by se na mě svým typickým úsměvem, ale to, co se mu blýskalo v očích, mu to nedovolilo. Najednou chytl mou ruku, a pevně ji sevřel v té své. "H-Hyuuga-san? C-Co to děláte?" Znovu sebou trhl a pustil mou ruku. Najednou se začali ozývat hlasité, mužské hlasy. Hyuuga vstal, chytl mě za ruku a rychle zaběhl zpátky do pokoje. Strčil mě na křeslo a šel zavřít dveře. Všichni byli už při vědomí a koukali na mě a na Hyuugu. Zajímalo by mě, co se jim honí v hlavách. "Ehm, jak jste…se prospali?" Blběji jsem se asi zatvářit nemohla. Nikdo nic neříkal. "Ah, tak jinak. Ayanami-san, jak jste se prospal?" Podívám se na něj s tím svým typickým pohledem, řekni to nebo dostaneš mezi oči. "Mám kocovinu, a to spaní nebylo nic moc." Tak on má kocovinu…."Má tu ještě někdo kocovinu?" Projela jsem je všechny pohledem. Všichni, dokonce i Kuroyuri přikývli, že ji mají. Rozešla jsem se k Ayanamimu-san a vrazila jsem mu pohlavek. Tak jsem to ještě udělala u Teita, Kuroyuriho, Konatsua a Haruseho. Když jsem si uvědomila, že na mě Hyuuga civí, a že to lízátko, co si právě rozbalil, leží na zemi, tak jsem se na něj blbě usmála a začala mu cosi vykládat: "Ehhhh. Hihi, víte….mě…napadlo mě….že….že bychom odsud….už mohly vypadnout!!" Ještě víc jsem se usmála. "Jak se chceš dostat s téhle díry?" Pohlédl na mě Ayanami-san tázavě. "Mohla bych Vás všechny přenést přes svůj zaiphon v holi." Usmála jsem se znovu. "A není na to moc slabá?" Podíval se na mě Hyuuga. Střelila jsem po něm pohledem a v blesku rychle mu jednu ubalila mezi oči. "Ne, to teda není!!!" vyštěkla jsem po něm jedovatě. "Oke, oke. Věřim ti." Chytl se za hlavu. "Tak že, jdeme?" Zase jsem všechny projela pohledem. Oni kývli na souhlas. Vzala jsem svou hůl, zabořila ji do země a začala s přenosem. Všechno kolem nás se rozpadlo, a já jsem ještě slyšela nějaké nadávky na mou osobu, samozřejmě.
Otevřela jsem oči, rozhlédla se kolem dokola, a zjistila, že jsem na Ayanamiho lodi. Postavila jsem se na nohy, ale protože jsem vyčerpala svou moc na náš přenos, se mi podlomily nohy. Hyuuga mě naštěstí chytil. Usmála jsem se na něj, a díky jeho pomoci, jsme šli do společenské místnosti. Otevřely se dveře. Vyvala jsem na všechny oči. Díky mé síle a přenosu….byli….všichni zase zdravý!! Teda, až na Kuroyuriho psychiku, budu si sním muset promluvit. Hyuuga mě pustil a šel za ostatníma. Já zůtala stát na místě, a koukala na Kuroyuriho, který seděl jako jediný u stolu. Přešla jsem k němu, a ze zadu ho pevně objala. "S-Sumiya-sensei?" Pohlédl na mě. "Chci, abys mi důvěřoval." Políbila jsem ho do vlasů. "Když tak, přijď do mé kajuty." Otočila jsem se a odešla pryč. Ale ještě než jsem odešla, zastavila jsem se u Ayanamiho a vrazila mu jeden 'výchovný' pohlavek. "To bylo za co?" Podíval se na mě vražedně. "To bylo za to saké, co jsi mi vypil!" Heh? Od kdy mu tikám? No co, jeho problém. Moje saké, jeho hlava. "A né že se dnes všichni zase zlijete! A jestli ano, tak vás najdu a na místě dorazim. Kdyby náhodou, budu ve své kajutě." Otočila jsem se a odešla. Šla jsem po chodbě až ke svým dveří. Otevřela jsem je, vešla, zavřela a usedla ke svému stolu. Začala jsem si vymýšlet různé příběhy a fantazírovat jako že princezna Fantagíra má rohy. Najednou někdo zaklepal. "Dále." Dveře se otevřeli a vnich stál Kuroyuri se sklopenou hlavou. "Posaď se na postel." Ukázala jsem na ni a on si sedl. Přisedla jsem si k němu a on mi zabořil hlavu do ramene a začal plakat. Otočila jsem se k němu čelem a objala ho. "Vypusť to, co se v tobě nahromadilo. Ten strach, smutek, zlobu a nenávist." Řekla jsem mu do vlasů, a on propukl ještě ve větší pláč a své štíhlé ruce obmotal okolo mého pasu, a nehty se zabořil do mých zad. Pohladila jsem ho po zádech a políbila do vlasů. Po delší chvíli přestal plakat a pustil se mých zad. "Lepší?" Usmála jsem se na něj a on mi přikývl. Vstal a dal mi pusu na tvář. "Arigatou." Vyšel ven a zamával mi. Hmm, zapomněl zavřít dveře. No nevadí, zavřu je sama.Vstala jsem a zavřela je. Cestou jsem se podívala na kalendář, a zjistila, že už je Prosinec a oni budou Vánoce. Ahh, to bude zase práce. Budu muset přemluvit Ayanamiho aby mi dovolil sem vzít Hakurena. Což je můj skvělý a milovaný 'bratranec'. A ten bude určitě chtít vzít ty tři biskupský sluníčka. Mylím že se jmenují Labrador, Castor a Faru ne, vlastně Frau. Zase pro každého dárek. To abych si šla dělat seznam. Sedla jsem si ke stolu a začala si to sepisovat:
· Ayanami - Telefon
· Hyuuga - Lízatka
· Konatsu - Polštář s Hyuugou
· Hakuren -Zrcatko, hřeben
· Kuroyuuri - Sponka/Čelenka
· Haruse - Hulky na jídlo
· Frau - Erotický časopis, cigarety
· Teito - Mlíko *aby vyrost*
· Labrador - Vázu, květiny
· Castor - Porcelánovou panenka
Uhh, tak to by bylo. Teď to ještě koupit. Peču na to! Zítra je sobota. Tak to půjdu koupit v sobotu.

Ayanami

Kupodivu jsme se ani jeden neopili. Až na pár skleniček vína kde jsme začali rozebírat, co dáme Sumiyi k Vánocům. "No, já jí dám to saké, které jsem jí vypil." Podíval jsem se na Hyuugu. "Asi vázu s modrými růžemi. Říkala, že je má ráda." Pokrčil rameny. "No, přemýšlel jsem, že jí dám asi nějaké malířské potřeby. Bloky, tužky, pastelky, fixy, tempery, vodovky, voskovky a já nevim co všechno tam ještě je." Zhluboka se nadechnul a vydechnul Teito. "Chtěl bych jí dát náramek nebo nějaký přívěšek." Nahodí roztomilý výraz Kuroyuri. "To je od Vás hezké, Kuroyuri-sama. Já jí dám slovník který se mi jak si rozpil v čaji. Málem mě za to zadupala do země." Usmál se Konatsu. "Když jsem s ní byl jednou venku, líbily se jí jedny červené boty. Tak ty." Domluvil Haruse a napil se ovocné šťávy. "No nic. Já si jdu lehnout, dža." Vstal Hyuuga a vypravil se ke dveřím. "P-Počkejte! P-Půjdu s V-Vámi!" Doběhl ho Konatsu a spolu odešly. Kuroyurimu se klížili oči tak to vzdal a šel taky. Já a Haruse jsme šli jako poslední.
Cítím, že mě někdo táhne do mého pokoje. Asi jsem musel usnout cestou. Podle hlasu, ale odhaduji, že mě sem dotáhla Sumiya. "Ahh, je horší než Hakuren a jeho vlasy." Zakývala hlavou, zhasla světla a odešla se zabouchnutím dveří.

Sumiya

Idiot jeden. Usnout na chodbě. No nic, jdu spát, nebo nebudu zítra stávat….Hah, já to nemám ani v plánu.

V sobotu ráno

..... Já chci ještě spát~…. Ale když teď nevstanu, nedostanu se do toho obchoďáku a z Vánoc bude akorát přeslazený cukroví. Což já nechci. Tvrdě jsem dopadla na zem a teprve pak vstala z tý země. Oblékla se do civilního oblečení a učesala ten svůj živý plot. Snažila jsem se to dát do drdolu…. To nešlo…. Tak do culíku…. To taky nešlo…. Poslední možnost, copánek!….Hmm, ten se poved. Podívala jsem se do zrcadla, a zhodnotila svůj vzhled. "Sumiyo, lepší už to nebude." Usmála jsem se do odrazu v zrcadle a vydala se do města. "Je půl osmé….. ráno….a já jako velký debil musim do města." Trochu jsem zrudla, když mi došlo, že jsem to řekla na hlas. Než jsem se na děla, stála jsem před obchodem s elektronikou. Škodolibě jsem se pousmála a vešla dovnitř. "Dobrý den!" Přiběhl ke mně nějaký mladík. "Dobrý den. Mohl byste mi pomoct vybrat nějaký dotykový telefon?" Usmála jsem se na něj mile. Jenom zakýval rudou tváří, otočil se a ukázal, ať jdu s ním. Gomen, ale u mě nemáš šanci. Vydala jsem se za ním. Ukázal mi Samsung, Nokia, Alcatel, Prestigio a HTC. "Hmm…a který je asi tak nesložitější?" Podíval se na mě trochu nechápavě, ale vyhověl mi. "Asi HTC." Dal mi do ruky né zrovna malý telefon. Koukala jsem na něj. Hele! Podobný mám já! "Dobře. A v kolika barvách ho máte?" Vzhlédla jsem k němu. "Č-černý, b-bílý, tmavě č-červený a tmavě m-modrý." Vykoktal. Znovu jsem se na něj usmála. "Vezmu si ten černý." Hned co jsem to dořekla, vzal černý telefon v krabici, a pak jsme šli spolu k pokladně. "5 900 Kč. Chcete platit hotově nebo kartou?" Tentokrát se na mě nepodíval. "Kartou." Přisunul mi tu věc, do které jsem strčila kartu. Naťukala jsem číslo. Zapípal to, vytáhla jsem kartu, vzala si od něj taštičku s telefonem a mrkla na něj. Na místě zrudl. Trochu jsem se usmála a odešla." Neshledanou!" Tak, teď Hyuuga a ty jeho lízátka. Hned jak jsem zabočila za roh, tak na mě vybaflo velké cukrářství. Tak tady budu dlouho. Vkročila jsem dovnitř. Přiběhl, zase, malý klučina as úsměvem od ucha k uchu. "Dobrý den." Pozdravila jsem. On zakýval hlavou. "Copak si přejete, madam?" Vzhlédl ke mně. "Chtěla bych velký pytel karamelových lízátek." Řekla jsem bez zájmu. "Ještě něco?" Začal si zapisovat. "To ti to mám všechno nadiktovat?" Podívala jsem se na něj trošku zvláštně. Zakýval hlavou, že ano. "Dva košíky jahod v čokoládě. Jeden velký dort Harlekýn. Dva tucty karamelových, čokoládových, kávových, mléčných, kokosových, jahodových, malinových, třešňových a borůvkových bonbónů. A speciální mix Vánočního cukroví." Domluvila jsem a podívala se na toho klučinu. Jeho ruka jela jako formule 1. "Všechno?" "Ano." Zakývala jsem hlavou. "A asi to budete chtít poslat poštou, že?" ne asi. "Ano. To asi znamená, že vám budu muset říct adresu kam to poslat a jméno, že?" Kývl hlavou. "Mohla byste mi to říct?" To si piš, že ti ji řeknu. "Osaka, Krvavé vršky, dům číslo 619. Sumiya Sawatari Sakamoto" Řekla jsem bez problému. Kývl hlavou a řekl mi, cenu. " 2 090 Kč. Zítra vám to přijde." Zaplatila jsem a šla dál nakupovat. Tak že….Ayanamiho mám, Hyuugu mám, Konatsu…. Kde asi prodávají polštáře? A támhle. " Co si přejete?" Já ty kluky asi přitahuju nebo co. "Polštář v životní velkosti." Zase se na mě podíval nechápavě. "Chcete tam mít nějakou konkrétní osobu?" A jak víš, že chci osobu? " Ehm, mám jeho fotku." Začala jsem hrabat v tašce. Hah! Tady! "Myslíte, že byste to dokázali?" S tou uniformou to bude těžké. "Bez problému. Má ležet na zádech, na boku- levém nebo pravém?" "Na levém boku. Ten zbytek nechám na vás." Usmála jsem se na něj. Zase jsem to zaplatila. A odešla s tím, že mi to zítra přijde poštou. Pro Hakurena i Kuroyuriho dárky mám doma, hůlky pro Haruseho mám taky, Mléko kupovat nemusim, cigarety…ty tam mám taky a né zrovna nejmíň, erotický časopis taky…..ale s Yaoi…..no co, Frau má smůlu, hold bude mí Yaoi časopis. Květiny natrhám na zahradě a vázu….mu koupím teď než přejdu ten obchod. "Jednu porcelánovou zdobenou vázu." Ta ženská mi to strčila do rukou a vyhodila s tím, že to platit nemusim. No tak né no. Teď už tu porcelánovou panu……počkat! Tu bych měla mít někde pod postelí. Konečně hotovo!!! A teď du do té vily, do které se stěhujeme já, Ayanami, Hyuuga, Konatsu, Kuroyuri, Haruse, Teito a dokonce Hakuren. Jo, a taky ti tři biskupové. Ale ti tam nebudou přes většinu měsíce. Než jsem se naděla, stála jsem pře obrovskou vilou. Vyhrabu klíče a vejdu dovnitř. Najednou na mě někdo skočil. "Ahhh!!" Zakřičela jsem, když jsem ležela na zemi.

Hakuren

Skočil jsem po své velké lásce a povalil ji na zem. Chvilku měla ruce před obličejem, ale pak jsem ji políbil na hřbet ruky a ona stáhla ruce. Podívala se na mě s PokerFacem. "Okaerinasai, Sumiya-chan." Zabořil jsem hlavu do jejího plného poprsí a objal ji kolem pasu. "Hakurene~ slez ze mě~" Zahýkala. Smutně jsem povolil stisk a slez z ní. "Říkala jsem ti, že to smíš dělat, jenom když jsme sami nebo když se všichni zlejou. Dneska večer za mnou přijď. Ty a Tvoje vlásky jste mi hrozně chyběli." Pohladila mě po hlavě a vzala do náruče. "S-Sumiya-chan…pusť mě dolů…." Zakývala hlavou a nesla mě dál. Tohle asi nemá smysl. Je o dost silnější než já. Vyšší pomalu o půl metru *Hakuren- 165 cm. Sumiya- 189 cm* a starší o 3 roky *Hakuren- 16 let. Sumiya- 19 let* Došla do obývacího pokoje. Zastavila se ve dveřích a chvilku pozorovala co se děje. "Ayanami, od kdy hraješ Twister? A z Hyuugou." "Odteď." Usmál se na ni Hyuuga, a rozplácl se na Ayanamim který propukl v….záchvat……smíchu?????? Tak jsem asi totál krocan. Sumiya se otočila a odešla se mnou asi do svého pokoje. "Ti dva sou ale idioti…" Zavřela dveře a hodila mně na postel. Než sem se naděl, přitulila se k mé hrudi a objala mě kolem krku.

Hyuuga

Je velmi zajímavé, hrát s Aya-tanem Twister. Právě teď jsme nějak zauzlovaný. Najednou se mi podlomila ruka, zaryl čumák do země a celá póza se zbořila. Já i Aya-tan jsme se začali řezat smíchy a znovu se do sebe zamotali. Z velkou námahou jsme se rozmotali a vstali ze země. Najednou jsem o něco zakopl a spadl jsem na Aya-tan. "Gome….Aya-tan~" Začal jsem se zvedat. Ale Aya-tan mi to nedovolil. "A-Aya-tan?" Co to do něj vjelo. Prohrábl mi vlasy a …..políbil na rty!!! Snažil jsem se od něj odtrhnout, ale proti němu nemám šanci.

Sumiya

Své rty jsem mu přitiskla na krk a pohladila jsem ho po hrudi. Najednou přehodil naše pozice. Rozepl moji uniformu a sundal mi ji. Nechal mi jen spodní prádlo a sukni.

Hakuren

Políbil jsem ji a jazykem vnikl do jejích úst. Olízl jsem jí rty a jazykem jsem cestoval přes její krk, přes žlábek mezi plnými ňadry a u bříška jsem se zastavil. Vnikl jsem do jejího pupíku jazykem. Sundal jsem ji sukni a spodní prádlo. Jazykem jsem do ní vnikl a přitom jsem ji hladil po noze. Prsty mi vpletla mezi vlasy a začala si s nimi hrát. "H-Hakuren…" Zasténala a prohla se v zádech. Aspoň v něčem mám navrch. Přestal jsem ji dráždit jazykem, rozepl si svůj úbor a vnikl do ní. Chvilku jsem si vychutnával její nitro a pak jsem začal přirážet. Moc dlouho jsem nevydržel. Byl jsem frustrovaný s toho, že není se mnou. Za chvíli vyvrcholila a já hned po ní. Svalil jsem se na její hruď a vyčerpáním zabořil hlavu do jejích prsou. "Tohle…mi….opravdu hodně chybělo." Zahuhlal jsem do jejích ňader. Vzala mou hlavu a dala mi na čelo pusu. Vstala a oblékla se. "Jak můžeš mít po něčem takovém tolik energie?" Zakňučel jsem a zabořil hlavu do jejího polštáře. "Já už si zvykla. S mojí prací, jako že kurtizána nejsem, si na to člověk časem zvykne. Když se Ayanami, Hyuuga nebo Konatsu zlijou jak regál tak ani kouzla nepomáhají. Chápeš, kam tím mířím, že?" Mrkla na mě, a se slovy, že jde vařit, večeři vyběhla z pokoje. Nyan~ chtěl bych si hrát s jejíma rudými vlasy. Hahh, sem vyčerpaný…..

Ayanami

Vjel jsem rukou do jeho vlasu a strčil mu jazyk do pusy. V tom se rozrazily dveře a v nich stála Sumiya. "Co si dáte….k večeři…..N-Nenechte se rušit, pánové. Až si doděláte svoje věci, přijďte za mnou a řekněte mi, co chcete. Zatím." Třískla dveřmi a odběhla s nosebleedem. Zase sem ho začal líbat a převalil jsem ho na záda. Rozepl mu kabát a košili + jsem mu stáhl kalhoty a otočil tak, že stál na všech čtyřem. Rozepl jsem si kalhoty a bez varování do něj vnikl. Jemu to asi nevadilo, ale zaťal nehty do toho plátna od Twistru. Začal jsem se pohybovat. Po chvíli Hyuuga vyvrcholil a já pár minut po něm. Oba jsme to chvilku rozdýchávali, pak si upravili oblečení a šli jsme za Sumiyou. Cestou jsme dělali, jakoby jsme se neznali a nic se mezi námi nestalo.

Hyuuga

Šli jsme po chodbě za Sumiyou jako by se nic nestalo. Došli jsme k jejímu pokoji a Aya-tan zaťukal. Otevřely se dveře a v nich stál….Hakuren? Co ten dělá v jejím pokoji. "Jestli hledáte Sumiyu-chan tak je v kuchyni." A zabouchl dveře. "No co, tak jdeme do kuchyně." Pokrčil jsem rameny a vydali se do kuchyně. Sumiya stála u plotny a něco připravovala. "Co bude k večeři?" Optal jsem se jí a ona sebou cukla. "Ehm, že by jídlo?" Aya-tan pozvedl obočí a Sumiya protočila oči. "Máte smůlu! Já vám to neřeknu! Měli jste mi to říct před tím, než jste si to rozdali!" Vyplázla na nás jazyk a vykopla z kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama