Objevili jsme se někde jinde...

11. dubna 2015 v 18:42 | Sumiya |  Objevili jsme se někde jinde...
Pár: Ayanami X Hyuuga, Hakuren X Sumiya
Upozornění: Yaoi, Hentai, drama, komedie
Fandom: 07-Ghost + jedna vlastní postava


Noooooo, určitě to bude mít aspoň jednu kapitolu....Jinak je to o tom jak se všichni opili a byli uneseni a Sumiya s Hyuugou,
který utekl, je zachrání. Do toho všeho budou Vánoce. Všichni se přetěhovali do jedné vily kde mají v plánu je oslavit.

Teito

Cooo? Jak to, že jsem na tom seznamu? Vždyť jsem se tam nepřihlašoval! Nemám zapotřebí být v JEHO přítomnosti, a ještě k tomu bych ho měl poslouchat jako poslušný Sluha? Nasrat! Ještě bych někomu ublížil z nenávisti k němu. Nenávidím ho! Jsem rád, že jsem tam, kde jsem. No, měl- páni to už je tolik? Měl bych pohnout nebo na mě zase nic z večeře nezbyde. I když, dnes vaří slečna Sumiya, která pro případ vždy něco schová pro nepřítomnou osobu. Ale je načase abych šel do společenské místnosti s protáhlým stolem z černého dřeva přes půlku místnosti a asi s dvaceti nebo třiceti židlemi též ze stejného materiálu s rudými polstrovanými potahy, nebo jak se té věci říká. I když zajímalo by mě, co bude dnes k večeři. Sumiya-sensei má ve zvyku vařit čtyři chody. No, když jsou čtyři to znamená, předkrm, aperetiv….aparitev...to je jedno, polévku, hlavní chod a dezert, no a k tomu nějaké pití. Každý má ve zvyku si brát co chce, Hmm…já si dávám každý den něco jiného a mám dojem že Konatsu si bere Coca Colu, Kuroyuri má nejradši jahodový džus, Haruse má nervy tak si většinou dává černou kávu, Hyuuga, Ayanami a Sumiya ti zajdou tak daleko že si zpívají Reliqiem Raggs *Tím myslím že se tak opijí vodkou že Sumiya a Hyuuga by vylezli na stůl a tam si zatančili Tango nebo Čaču* což o tom, to nikomu nevadí, ale když se po MĚ začal plazit Ayanami……to bylo…no...no prostě je to nadržený prase. Ale zpátky k tématu. Normálně Hyuuga pije Late nebo Cappuccino a Ayanami se Sumiyou si sednou naproti sobě, propichují se pohledem asi pět minut, potom se na sebe divně usmějí, popadnou sklenice s vlažnou čokoládou se šlehačkou, karamelovou polevou a čokoládovými hoblinky, to vše ještě zdobí dvě oplatky ve tvaru trojúhelníku a jedno nebo dvě pestro barevná brčka -to se k nim vůbec nehodí-, poté na sebe zase pět minut blbě civí a v očích jim nebezpečně zajiskří, když Kuroyuri nebo Konatsu dopijí svůj drink, to začne boj na život a na smrt…..a ano, závodí o to, kdo rychleji vypije svůj drink…….by mě zajímalo jestli se to stane i dnes. Otevřu velké dveře a první co se stane je to, že mě do nosu uhodí ostrá vůně nějakého tvrdého alkoholu a nějaké polévky, asi kuřecí……Huh? Co t- A KURVA!!!! Ajéje všichni se zase zlili, jak vidím. *Hyuuga spí na stole. Kuroyuri si z Vesela kreslí lihovými fixami po nábytku. Konatsu a Ayanami tančí na stole…. Tančí? A na stole? A Sumiya……na mě volá a mává, abych k ní přišel jako vždy, když se ti idioti opijí až do němoty a my (jako že já a Sumiya) to pak všechno musíme uklidit, že? * No a teď mám pocit, že mi Kuroyuri dupl na nohu a při tom má v ruce flašku s limonádou. Když zahlídnu Hyuugu, jak spí a tak nějak padá z místa, kde leží, tak ho chci chytit, aby se nezranil, no ale jak si mi nedošlo, že Hyuuga je pomalu o tři hlavy vyšší než já, proto taky než jsem, se naděl tak jsme leželi oba rozpláclí na zemi. Hyuuga na mě a já přilepený jím na zem pode mnou. Ahhhhhhhhhhh to je ale život. Pane bóóóže za co mě trestáš? No, odpovědi se stejně nedočkám tak když se po mě válí Hyuuga, tak si taky můžu taky zdřímnout.

Ayanami

Netušil jsem, že umím tancovat. Ani se tomu nedivím, mám v sobě čtyři panáky zelený, celou flašku saké *které čirou náhodou patří slečně Sumiyi* a asi deset skleniček vína smíchaného s něčím ani nevím čím. Hah. Chce se mi spát. Stejnak, Konatsu mi tu vlaje jako praporek ve větru. Tím myslím jako že už dávno pradávno spí. Kašlu na to, jdu si dát dvacet. Namířím směr stůl, a s Konatsuem na krku si lehnu. Nakonec jsem ho stejnak odstrčil a otočil jsem se k němu zády. Ten si mě ani nevšiml, byl asi rád, že už může dřímat na tomto krásně studeným, a nepohodlným stole s toho nejtvrdšího dřeva. Až po chvíli jsem si uvědomil, že pod stolem leží Haruse s vázou na hlavě a vedle stolu jak Hyuuga leží na Teitovi. Ten se ho ze sebe snažil shodit, ale jak si mu to nejde. Ale……no táááááááááááááááák co to se mnou je? Při poradě usnu raz dva. A teď? Akorát pěkný hovno! Do Prčic se všim už taky furt se něco - Eh, měl bych přestat pít tolik alkoholu najednou, nedělá mi to dobře na mojí ženskou intuici "Copak ti připadá, že máš prsa?" Ozval se můj vnitřní hlas. S prsama nebo bez furt je to intuice. Ale co, kašlu na to, jdu spát……..

Druhý den ráno

Hyuuga

Nic si ze včerejška nepamatuju. Teda vím, že jsem ležel na Teitovi ale pak mám okno. Zajímalo by mě, co jsem to pil! Snad vodku smíchanou s horkou čokoládou? OK, to je vražedná kombinace. Teď ležim v něčí posteli, a to až ráno….tedy dopoledne….ne, vlastně asi ve čtvrt na tři. S námahou jsem se zvedl a posadil sem se na postel a poté se trochu neohrabaně dostat na nohy. Asi po půl hodině se mi to podařilo. Doplazil jsem se k židli a vzal jsem si, co tam bylo přehozené. Hodil jsem to na sebe a šel jsem se podívat po ostatních. Ale jak si mi uniklo to, že nejsem na základně Barburgské říše ani na Aya-tanově lodi.

Konatsu

"Auuu"…..bolí mě moje hlava. Teď můžu v klidu říct, že je moje hlava jako bolavej střep. Ehhhh aspoň to už odeznívá. Huh? Kde to ale jsem, tohle neni můj pokoj, ani nikoho z posádky Ayanami-sama. Na tom tolik nesejde, hlavní je že je tu hrobové ticho a měkká postel. Klep klep. Někdo zaklepal a já se oklepal s tím zaklepáním. Chvíli váhám, ale po chvilce promluvím "D-dále…" s tím se dveře otevřou do kořán a v nich stojí……..pane bože vždyť to je Kuroyuri-sama?! Ale je nějaký, zamlklí. Jeho polodlouhé růžové vlasy jsou rozcuchaný. Stojí se svěšenou hlavou a……vzlyká. Vždyť on pláče! Nemá skoro nic na sobě a po jeho nožkách něco stéká, vypadá to jako krev smíchaná se semenem! Zkusím s nim prohodit pár slov "Ku-Kuroyuri- sama. Jste v pořádku?" Nic. Žádná odpověď. Najednou zvedl svou hlávku a podíval se na mě uplakaným pohledem. "Konatsu, já, nevěděl, že jsi v tomto pokoji. Promiň že-……mohl bych tu zůstat s tebou? Oni…já…nechci abys byl-" radši jsem ho přerušil tím, že jsem ho zatáhl do pokoje. A on jen vejral."Co se vám stalo?" zeptal jsem se ho když jsem za nim zavřel dveře. "Konatsu…oni mě… a já se nemohl bránit. Chtěl jsem použít svou sílu ale ta jako by se i se všemi mými dovednostmi vytratila……..Můžeš mě obejmout, prosím, Konatsu…" páni, chudák Kuroyuri-sama, musel si prožít peklo. Snad ti lidé nemají v plánu si ho najít, a udělat mu to znova. Pomalu k němu přijdu, přece jen mě ta hlava furt bolí. Vezmu ho do náruče, ve které se hned schoulí a nato usne. Když si sem jistý že spí, pomalu mu sundám oblečení……. tedy to, co z toho co měl zbylo, jsem z něj opatrně svlékl, abych ho mohl aspoň trochu omýt. Doufám, že ho nějak zvlášť netýrali……a jo, týrali. Skoro celé jeho tělo je pokryto různýma ránami a podlitinami. Všude krev. Myslím, že se z toho pozvracím nebo ho obejmu tak, že tu malou chudinku probudím.

Kuroyuri

Snad jsem jim utek. Prosím, ať je to jen zlý sen! Nebo ať aspoň narazím na někoho z naší posádky. Ale hlavně né na ně! Ti zvrhlý úchylové mě znásilnili a tím pošpinili mou nevinnost a taky čest. "Auuu" co to? To zní jako Konatsu! Musím ho najít dřív, než oni najdou mě. Ale, je mi zle a všechno křečovitě bolí. Nemám skoro nic na sobě...jenom nějaké cáry které z mé uniformy zbyli. Huh? Dveře!! A z poza nich se line Konatsův hlas! Snad ho nevzbudím…..Klep klep. Zaťukám opatrně. Za chvíli mi bylo dovoleno vejít a já rozrazím dveře do kořán. Konatsu stojí uprostřed pokoje a drží se za hlavu. "Ku-Kuroyuri-sama. Jste v pořádku?" oslovil mě s obavami. Pohlédl jsem na něj s uplakaným pohledem a spustil opravdu velkou lež: "Konatsu, já, nevěděl, že jsi v tomto pokoji. Promiň že….mohl bych tu zůstat s tebou? Oni…já…nechci, abys byl-"Z ničeho nic mě vtáhnul do pokoje. Civěl sem na něj tak, že mi málem vypadly oči z důlků. "Co se vám stalo?" zeptal se mě ustaraně, když za mnou třískl dveřmi. Musel jsem říct pravdu: "Konatsu…oni mě… a já se nemohl bránit. Chtěl jsem použít svou sílu ale ta jako by se i se všemi mými dovednostmi vytratila………Můžeš mě obejmout, prosím, Konatsu" Podíval jsem se na něj se psím pohledem. Najednou se ke mně začal pomalu přibližovat a vzal mě do své náruče. Hned sem cítil více bezpečí tak jsem se schoulil do klubíčka a usnul.

Na vojenské akademii

Sumiya

*Buch* Auu…zatracenej stu- Heh? Proč ležim pod stolem? To ne, ne, ne, ne a NE! Mám strach z toho, co uvidím, až vylezu z pod stolu…..*Leze…. * Pane bože, vždyť tu někdo není! Určitě je unesli. Já jim říkala, ať nechlastaj tvrdý alkohol, že to s nimi zamává ale oni…..to je jedno teď je musím co nejdřív najít, protože jestli jsou tam…kde být nemaj…..Kuroyuri musí trpět se svojí dětskou tváří. No, tak teď se musim upravit a něco nakecat Mirokovi proč nejsou Ayanami-sama, Hyuuga-san, Teito-kun, Kuroyuri, Konatsu-chan a Haruse se mnou. Cestou to pro myslím.
"Miroku-sama, omlouvám, se že Vás ruším, chtěla jsem Vám oznámit, že já, Ayanami-san a jeho posádka letíme na velkou misi, kterou sme dostaly od velitelstva." Uhh to byl teda proslov...na můj vkus dává až moooc velký smysl. "Dobrá, šťastnou cestu, Sumiya-sensei." Usmál se na mě a já vydělala jeho zuby….no, dál to snad popisovat nemusim, ne? "Děkuji, všem to vyřídím." Otočila jsem se na podpatku, a velmi rychlím krokem se vydala do svého 'pokoje' kde jsem si vzala nějaké věci *jídlo a kouzelnou hůl* a vyrazila na cestu.
Trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem se za pomocí svých schopností dostala na místo, kde jsou mý přátelé, kostel v rokli teda chtěla jsem říct bývalý kostel v rokli. Doufám, že tam nebu- ok, je tam stráž. **A co sis jako myslela?! ** Neřvi na mě, já zato nemůžu že se tam tak najednou objevily **Jo? A kdo za to může?! ** Víš co, drž radši hubu a nech mě dělat svou práci. **..už mlčím. **
"Mmmm!!"
"Ššš…to jsem já, Hyuuga." Pošeptal mi do ucha a já sebou přestala házet. Pustil mou pusu a otočil si mě k sobě čelem.
"Myslela jsem, že vás unesli…" Podívala jsem se na něj.
"Ano, nejspíš unesli. Ale já jim utekl. A teď musíme najít ostatní." Chytil mne za ruku a vedl mne do nějaké temné uličky, kde sme se schovali.

Hyuuga

Jsem rád, že jsem našel aspoň Sumiyu. Ale teď musíme najít Aya-tana, Konatsua a…ostatní. "Sumiyo, máš u sebe svoje kostky?" zeptal jsem se jí. "Ne, ale mám svojí hůl. Proč?" Divila se. K čemu asi? "Ovládáš kouzelnou schopnost propojit několik lidí s tvými kostkami. No, i s tvojí holí dokážeš vystopovat všechno. Mohly bychom je takhle postupně všechny najít." Usmál jsem se na ni svým typickým úsměvem a ona dostala tik do oka. "Jo, máš pravdu. To mě nenapadlo."

Někde ve zřícenině kostela

Ayanami

"Idioti!! Všichni jste idioti, jak vám mohl tak malý spratek utéct, to mi laskavě vysvětlete?!" Zařval můj trýznitel a znovu mě švihl bičem přes záda. Kdybych minulou noc nic nepil vodku, fernet, slivovici, saké a horkou čokoládu a bůh ví co ještě do hromady, všechny bych zabil, ale stou kocovinou to prostě nejde. Ten týpek na mě furt něco řve….a já ho ignoruju a navíc mu nejde stejnak rozumět. Poslední věta byla něco jako, Proletěl jsem lednicí s krocanem na hlavě. S bolestí hlavy na něj ani na ty rány nereaguju. "Tak mluv!! Kde je?!" A znovu mě švihl. "A kdo kde je? Jak to mám jako vědět, když nevim ani o koho jde." Řekl jsem ledově ale nejistě. "Tak ty nevíš?… Jsi legendární velitel Černých Jestřábu z Bargsbuské říše, a ty nevíš?" A znovu jsem dostal bičem. Teď bych si přál, aby tu byl někdo z mý družiny, třeba Hyuuga, nebo Sumiya, nejlíp oba dva. "Jestli to okamžitě nevyklopíš, udělám něco tomu zelenookýmu klukovi a ty se na to budeš koukat." Uchechtl se. Teito, to ne, nechci, aby se mu něco stalo. "Co chceš teda vědět?" Otočil jsem k němu hlavu a zadíval sem se na něj. V očích se mi zablesklo a on ustoupil. "C-Co…to bylo?" Řekli vyděšeně ostatní. "Co tím Co, myslíte?" Najednou zapraskaly řetězy a všichni zdrhali. Sumiya. "Ayanami-saaan!!!" Zakřičel ženský alt vysazený o pár oktáv výš. To musí být Sumiya. "Aya-taan!!!" A je sní i Hyuuga.

Sumiya

Pane bože! Vždyť je celý od krve! "Aya-tan! Jsi v pořádku?!" Zavolá na něj Hyuuga. "No, jak se to vezme, bolí mě hlava a mám kocovinu." Furt stejný jako minule. "Hyuuga-san, postarejte se o něj…" Pane bože, co mu to udělali, co když má vnitřní zranění…"Hyuuga-san, půjdu hledat Konatsua, Kuroyuriho, Teita a Haruseho! Jo, a tady! Hop! Je tam lékárnička. I když vím, že je Ayanami-san silný, může zemřít. Postarejte se o něj! Bye!!"
Běžim. Běžim. Zakopnu a ležim….teda nezastavuji se a běžim. Musím je najít. Prvního najdu Teita. "Aaahh!!!" Co to…bylo? Vycházelo to z poza těhle těch dveří. Co když je to jeden z posádky?! Rozrazím dveře a tam vidím……………………to je……………to je………………..Teito!! A na něm je nějaký chlap?!
"Jdi od něj ty úchylný prase!!!" Zařvala jsem a mrštila sem po něm svou holí rudý zaiphon který se za cesty proměnil v jakou si kouli. " Imutu!" Zakřičela jsem a on se rozpadl na prach. "Teito! Jsi v pořádku?!" Přiběhla jsem k němu a posadila jsem ho na kraj stolu, kde ležel. Sundala jsem si svůj plášť a zabalila ho do něj. "S-S-Sumi….ya-sen…sei…" Přitiskl si hlavu na můj hrudník a začal plakat. Chudák. No nic, teď ho odnesu k Hyuugovi. " Jekk jien fejn hu!"

Hyuuga

Najednou zničeho nic se přede mnou něco zablýskalo a objevila se tam Sumiya s…Teitem v náruči! "Sumiyo! Kde jsi ho našla?!" Přiběhl jsem k ní a vzal si Teita do náruče. "Co se mu stalo?" Vzhlédla ke mně, a její pohled, byl víc jak naznačující, co se mu stalo. "A co Ayanami-san. Jak je na tom?"
"Teď spí a furt říká ze spaní Teitovo jméno. Myslím, že ho má rád." Usmál jsem se na ní. Ona mi úsměv oplatila a spustila: "Teď půjdu najít ostatní. Když někoho najdu, pošlu je sem přes svůj zaiphon." A zmizela.

V lepší části kostela

Konatsu

"Kuroyuri-sama." Zatřepal jsem s ním trošku. "Konatsu…" Rozlepil svoje očka a pohlédl na mě. Najednou se otevřeli, tedy spíše rozletěly dveře a v nich stála…Sumiya-sensei! "Konatsu, Kuroyuri!!" Vykřikla a běžela k nám. "Co se stalo Kuroyurimu!" Podívala se na mě tázavě. "Přišel do pokoje, na kterém jsem byl…byl celý od krve a plakal….umyl jsem ho, a pak usnul. Nejspíš ho znásilnili….." Pohlédl jsem smutně na Kuroyuriho. "Znásilnili?! To všechno, co jsi mi teď řekl, si pokus zapamatovat co nejdetailněji, je ti to jasný?! Teď pořádně obejmi Kuroyuriho a zavři oči!" Rozkázala mi. "Jeden švih by měl stačit…" Řekla si pro sebe. " Ota ne pois!" Vykřikla a mrštila po mě rudým zaihponem, který začal…světélkovat? Potom jsem jenom slyšel: " Gomen'nasai! Konatsu-chan…!" A byl jsem i s Kuroyurim u Hyuugy. Za co se mi omlouvala?

Hyuuga

"Konatsu! Kuroyuri!" Vykřikl jsem a rychlým krokem k nim přiběhl. "Kde je Sumiya?" Podíval jsem se na Konatsua a on jen zavrtěl hlavou, že neví. "Dokážeš vstát?"
"Jo…" A skácel se k zemi. "Konatsu. Konatsu!" Pane bože, co budu dělat?! Rychle jsem položil Kuroyuriho do jedné volné postele a běžel jsem zpátky ke Konatsuovi. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do postele. Jestli se mu něco stalo, nikdy si to neodpustím. Nikdy. "H-Hyuuga…san…" Zamrmlal ve spánku a otočil se na bok. Pohladil jsem ho po vlasech a šel ošetřovat ostatní. Takže první- Aya-tan, Teito, Kuroyuri a pak Konatsu.

Ayanami

Probudilo mě něčí teplo. Otočil jsem se na boku a uviděl utrápenou tvář Teita. "Teito…" Zašeptal jsem a přitiskl jsem si ho k tělu. Na to se Hyuuga otočil a usmál se nad naší polohou. Pomalu jsem zavřel oči a usnul….

Hyuuga

Nemůžu si pomoct. Ti dva spolu, to je jako oheň a voda, dalo by se říct, že se přitahují protiklady. "Aaaaaaa!!!" Vykřikl Konatsu a spadl na zem. "Konatsu?! Jsi v pořádku?" Chytil jsem jeho tvář do svých dlaní a pohlédl mu do obličeje. Otevřel oči, a podle toho, jak zrudl, bych si typoval, že je při smyslech.

Konatsu

Je tak blízko. Myslím, že mi vyskočí srdce z hrudi. "Hyuuga-san…pomohl byste mi….zpátky do postele?" Podíval jsem se mu do očí. "Oh, ale jistě." Usmál se na mě a vzal mě do náruče. Následně mě položil do postele a přikryl dekou. "Mohl byste...ehm…" Co mu mám říct? 'Vlez si ke mně do postele?' To asi néé. "Hmm? Co pak potřebuješ?" Usmál se na mě a já ho jednoduše zatahal za kabát. A tim, jak jsem mu za něj zatahal, ztratil rovnováhu a spadl na mě. "Konatsu! Co to děláš?! Chceš, abych ti ublížil?" Podíval se na mě vyčítavě. "Ne. Já jenom…." Sakra, cítím, jak mi rudnou tváře! "….Mohl byste…zůstat…se mnou…?"

Hyuuga

Teď vypadám asi jako mrkev, kterou právě vykopali z hlíny. Ne opravdu, to myslí vážně? "Vždyť tu jsem." Opravdu netuším, co se mu honí v tý jeho blonďatý hlavě. "Ale…jako že…tady…semnou….v…p…p…pos….teli…" Tak teď už to vím. "Jak to myslíš? To si mám lehnout k tobě do postele?" Mlčí. Mlčí. A nyní jen kýve na…..souhlas… Jak vidím, myslí to smrtelně vážně. Do tváří se mu nahrnula krev a právě teď mám jeho hlavu zabořenou ve svém klínu. "Konatsu! Co to děláš?!" Tak teď to tuplem nechápu! "Chci, abyste byl semnou." To už vim a asi mi nezbyde nic jiného než si k němu do tý postele lehnout. Což ho asi udělá šťastným.


Sumiya

Kde by mohl být? Přeci se nemohl vypařit. Haruse…..ozvi se! Dej aspoň nějaký signál, aby tě mohla moje hůl vystopovat! Do pekelné mrkve! Co to? Už…už….už ho cítím!! Vychází to……ze spodní časti kostela? To je divné. Myslela jsem, že bude někde, kde jsou nějaké 'hračky' ale on je místo toho někde ve sklepě.

Haruse

Cítím, jak mě řetězy tlačí do končetin. Je tu tma a zima. Z břicha mi teče krev ve velkém množství. Co se asi stalo s Kuroyuri-sama? Cítím, že ztrácím vědomí…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama