Yuuki in Wonderland - Náhoda

15. února 2015 v 18:58 | Sumiya |  Yuuki in Wonderland
Pár: Mizuki X Naoko
Upozornění: Yaoi, trochu krve


První kapitola kterou jsem před chvílí dopsala. Je to o chlapci jménem Yuuki Kuroshi který se probudí jinde než by měl. Tato kapitola je zasvěcena dvěma dalším hlavním postavám. Snad se bude líbit. Hezké počtení přeji.


Mladý Yuuki Kuroshi se loudal parkem, jak to bylo jeho zvykem. Po škole hned směrem do parku. Procházel se po cestě mezi rozkvetlými sakurami, které dělali krásnou atmosféru. Jako každý den se po chvilce vydal k lavičce. Ale přišel tam ve špatnou chvíli. Byli tam ONI. Assasinové. Jinak řečeno bezcitní vrazi, kteří by byli schopni zabít i malé, nevinné dítě.

"Hele, podívej se, kdo tu špicluje." Řekl jeden jako že nic a na to druhý zareagoval "Kotě se nám tu schovává za kmenem stromu, abychom ho nenašli, že?" a je to v p***li. Už se otáčel když ho najednou někdo popadl za rukáv ale hned na to ho za se pustil a ozval se ženský hlas "Zkus tomu dítěti něco udělat, ty kryso, a osobě ti zpřerážím všechny kosti v těle a ti tví kámoši se na to budou muset dívat. Tak si vyber buď vyvázneš jenom s 'pokutou', nebo chcípneš na místě. Hmmm? Já čekám." Zarazila ho ta, velice pohledná dívka určitě starší než 18 let v uniformě s katanou Hiroshi Nanaki Bara. "Si věříš, holka. Víš ty vůbec kdo sem? Ty jedna děvko!"

"No, já to vim a moc dobře. To děvka, si laskavě odpusť, ty kreténe, a víš, kdo jsem já? Ne, ne, já ti to řeknu. Jmenuji se Misaki Mikoto a sem místní stráž tohoto parku pro tyto případy. A navíc, ty a ta tvoje partička porušujete klid v tomto parku. Tak si sbalte svoje saky maky a ať už vás tu nevidím!" dořekla velice rázně a ti idioti na ni vějrali jak právě vyoraný myši a pak se vydali k východu jako spráskaný psi. "Jsi v pořádku, chlapče?" úplně v Yuukim trhlo "Jo. Dě-děkuji madam že jste mě zachránila před těmi lidmi." Vylezlo z něj po deseti minutách. "Mně se bát nemusíš, já ti hlavu neukousnu." Na jeho reakci se pousmála a podala mu ruku, aby se mohl zvednout ze země. Yuuki ruku přijal a potom se stou dívkou vydal k bráně, od které poté zamířil hned domů.

Šel velice rychle. Měl pocit, že ho někdo sleduje. Cítil ten pohled zapíchnutý na svých zádech. Začínal mít strach. Najednou ho někdo nějakou tupou věcí bouchl do zátylku hlavy a on se zřítil do tmy.

"Chlapče, jsi v pořádku?" ozval se mužský hlas z dálky. Yuuki pomalu otevřel svá fialovo-modrá kukadla a podíval se na svého zachránce. Byl to asi 20-letý mladík s polodlouhými rudými vlasy s delší ofinou zandanou za uši. A také si všimnul, že má zářivě fialový melír od kořene hlavy až po špičky konečku vlasů. "Kde…to jsem….? A kdo jste…vy?" vypáčil ze sebe pomalu. "No, já se jmenuji Syo. A jsi jaksi v mém domě no, tak jsem…" představil se, a chtěl mu začít vysvětlovat kde je, ale on mu to jaksi neumožnil. "Prosím, nic mi neříkejte! Já to radši nechci vědět." Vyjekl najednou. Rozplakal se a padl mu do náruče. "Proč pak pláčeš? Já ti tedy nic říkat nebudu. A jestli se bojíš, že tě no…jak to říct…zneužiji, tak se bát nemusíš, já nejsem žádný úchyl, abych někoho takového *tím myslím tebe* znásilnil. No, když už jsem u toho, tak kolik ti je let a jak se jmenuješ?" dořekl poslední slovo a usmál se na Yuukiho. "Jmenuji se Yuuki Kuroshi a je mi 14 let…tedy, dnes mi je už 15 let…" zašeptal potichounku a doufal, že ho ten týpek jménem Syo neslyšel. "Hmm…Yuuki. To je pěkné jméno. A na svůj věk vypadáš velice roztomile." Ok, slyšel to, a to až moc dobře. "Yuuki, pojď semnou, prosím. Představím ti své přátele." Hřejivě se na něj usmál Syo.

Vedl ho až do poslední ho patra, což mohlo být asi tak čtvrté nebo páté patro. Vešly do dlouhé tmavé chodby, kde po každé straně, bylo po sedmy a osmy dveřích. Syo ho zavedl až k posledním. Otevřel a první, co Yuuki uviděl, bylo to, že se tam po nějakém mladě vypadajícím muži, válel kluk. Tedy s ušima. Králičíma. Měl velké hodinky……tedy spíše hodiny, vypadaly jako by vážili snad tunu. Byl oblečen v o jedno číslo menší bílé košilce, tmavě modrých kalhotách které byly nad koleny upnuty gumou, takže dělali takový zvoncový efekt. Pod nimi měl jakési bíle punčochy s krajkou u kotníků, černé střevíčky spíše pro princeznu. A přes bílou košili měl zlato-modro-žlutý kabátek s vyvýšeným límcem tak, aby byli vidět je ty bílé králičí uši. Jinak měl krátké blond vlasy, modré opravdu velké oči, na červenálé tváře a úsměv od ucha k uchu. Ten druhý muž byl jaksi…no...více…přitažlivý? Černé dlouhé vlasy skoro až na zem. Na hlavě měl velký tmavě modrý klobouk s šedou mašlí, velkým modrým květem růže s trny a nějaká tabulka s nápisem Courtesy Kills 10/6. Černé úzké oči s perverzním pohledem. Přes jedno oko měl dlouhou ofinu. V ústech měl zapálenou cigaretu a uši měl propíchané piersingem skrz na skrz. Na sobě měl šedou košili u které měl první dva knoflíčky rozepnuté. Na černém, dlouhém kabátě skoro až na zem měl od levého ramene po pravý bok šedou stuhu s nápisem: Nobody Cares a mašli u krku. Stejné barvy měl kalhoty a boty měl černo-šedé vysoké šněrovací až po kolena s kovovou špičkou a patou. Stačila mu jen bouchačka a může osobě říct: I'm a Sexy Gangsta B**CH!

"Naoko! Přestaň se po mě laskavě válet!" vykřikl černovlasý Gangsta chladným hlasem až se dům otřásl v základech. I Yuukiho to vylekalo a schoval se za Syovo černé sako kterého si do teď nevšiml. "Mizuki…uklidni se…děsíš Yuukiho! Seš si toho vědom?! Podívej se jak se klepe strachy! Chudinka malá." Nato Yuukiho vytáhl z poza svého saka a objal ho okolo krku.

"S-syo? Co se děje? K-kdo je ten muž, který právě zněl jako by chtěl někoho zabít…..?"

"Nic se neděje. Ten muž je můj dobrý přítel Mizuki.

"A to ušaté cosi je co?"

"Hahaha…to je Naoko. Mizukiho Mazlíček."

"Aha…Syo…chce…se mi…spát…"

Yuukiho fialkovo-modré oči zakryli víčka a usnul v Syově náruči. Bylo toho moc byl s toho všeho ve stresu. Doufal že až se probudí, bude vše v pořádku.

"No to se ti povedlo, Mizuki!" vyjel Syo na Mizukiho který hladově oplácel polibky Naoko. Mizuki Naoko odstrčil a podíval se na něj svým typicky úchylným pohledem.

"Mohl jsem snad vědět, že je ta tvoje princezna co sis přitáhl sebou, bude taková citlivka?"

"Jak jako že jsem si ho přitáhl?! Já mu zachránil život před bandou Pikové stráže!! Mohli ho zná-sil-nit! Je ti to jasný?!"

"Mě to nezajímá. Víš co? Až se probere, můžeme se v klidu seznámit, OK?" zarazil další hádku Mizuki. "Dobře. Ale až se probere." Zdůraznil Syo. "Neboj. Teď ho rozhodně budit nebudu. Mám tu dost sví práce…" perverzně se na něj usmál a pozornost zase vrátil k netrpělivému Naoko. Který si už hrál se zipem kalhot svého pána. Tak tohle fakt vidět nemusim. Protočil oči v sloup Syo a vzal Yuukiho do náruče a velmi rychlím krokem, zmizel někde na chodbě.

"Konečně vypadl." Vydechl Mizuki. "Mizuki-san?" řekl jeho jméno v otázce. "Hmm? Co?" dal mu prostor se vyjádřit s perverzně ulísaným úsměvem. "Mohl bych…jak to říct…" zčervenali mu líčka. "Naoko? Už jsi zase nadržený?" pozvedl obočí Mizuki. "Jo."Kníkl Naoko. "Tak to přeci můžeme změnit, ne?" usmál se na něj ale tentokrát se usmíval jako nějaký pedofil. Naoko mu jeho úsměv oplatil (nevypadal jako pedofil) a kývnul, že si sním, může dělat jen co se mu zlíbí. Ochotně si sám sundal kabátek.

Mizuki Naoko strhnul na svůj klín, strhl mu košili a přisál se mu na krk do kterého se následně zakousl svými špičáky. Naoko tlumeně zasténal a objal Mizukiho svýma ručkama okolo krku. "Ahh...Mizuki-san…Vám moje…krev chutná? Ahh…" řekl mezi stény Naoko. Mizuki se od jeho krku odtáhl a podíval se mu do očí: "Ano, mě tvoje krev chutná. Ani mi celkem nevadí, že jsem si s tebe vychoval takovou malou děvku, Naoko." Usmál se *perverzně*, objal ho a znovu se do něj zakousl. Tentokrát mu ale zajel rukou do kalhot a začal ho vzrušovat. Naoko sténal velmi, velmi nahlas a to se ani nedotkl jeho krásného zadečku. Ani jsem si ho nezačal připravovat a on už sténá jako nějaká opravdu ale opravdu hodně nadržená děvka. Pomyslel si Mizuki a ušklíbl se nad každou Naokovou novou reakcí. "Mizuki-san….prosím…už si…mě ve…vemte…" žadonil Naoko.

"Naoko Naoko. Ty si závislý na sexu jsi si toho vědom?"

"Ano, jsem."

"Víš, že jsi strašně nadržený?"

"Mizuki-san, toho bych si bez Vašeho upozornění nevšiml…"
"Hah, to máš pravdu. Úplně to tady 'dole' křičí o pozornost." Poukázal na jeho vzrušení. Najednou si ho k sobě otočil zády a serval mu kalhoty. Sobě rozepl kalhoty a bez přípravy do něj vnikl. Naoko bolestně zasténal a do ouška mu jeho Pán slastně zavzdychal. Dělalo mu dobře, když vědě, že se to jeho Pánu líbí. "M-mizuki-san….d-dělá Vám dobře můj z-zadeček?" Zeptal se Naoko s bolestným ale přesto veselým výrazem. "Ano, tvůj zadeček mi dělá dobře a to moc, Naoko." Zavrněl mu spokojeně do ouška a pak se zase zakousl do mladíčkova krku.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 16. února 2015 v 15:36 | Reagovat

Ahoj, nechcete design? Vidím, že jste tu nové.. :)
Pokud možno, koukněte na blog a řeknite ;) Designy dělám zdarma a i na anime :)
Arigato, jinak hezké!;) Hodně štěstí! (Vím, už sem přála :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama