Smrt

25. února 2015 v 14:12 | Sumiya |  Básně a citáty
Nemám sice důvod proč něco takového psát, ale napadl mě na to námět.


Duch se u mě oběvil,
a dlouhou dobu mě zkoumal.

Rodiče to zjistili, a chtěly
ho o de mě dostat co nejdál.

Já se zamkl v pokoji,
a najednou vzlikání slyším...

Otočím se směrem vlyků,
postavu tam spatřím...

Uleknutím uskočím a on ke mě přiskočí...

"Nebojte se mne, Prosím,
Pane můj, Mám sám strach..."

Pohladím ho po tváři,
A uklidním ho natolik,
že tu sním teď ležím...

Do vnitř rodiče vrazí,
Matka vykřikla a otec
na kolena padl.

"Drahá moje milovaná,
řekni, jestli mě zrak nešálí."

"Drahý můj milovaný,
tvůj zrak tě nadevše nešálí."

Otec a matka k mě postely,
a pohledem na chlapci
zpočinuli...

Najednou výstřel slyším,
otočím hlavu,
a otec matku v náručí drží.

"Nech ho být na pokoji,
ty zrůdo jedna šeredná!"
Zakřičí můj otec.

"Pane můj, dovolte mi
odnést Vás do říše snů,
Na teď, a na věky věků napořád...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama